Reportáž z FemDom akce v Citadele

Dá se říct, že tohle byla moje první FemDom akce, na kterou jsem si troufla jít.

Ne, že bych měla na vybranou, když chci něco pořádat, tak nějak se očekává, že budu přítomná. Ale tohle téma bych zařadila mezi ty okrajové, neprozkoumané a obecně spíše mimo mou kontrolu… protože jsem hodná a poslušná manželka a milenka a matka, takže představa, že někoho trápím… no dobře, není mi úplně cizí, ale doma se tohle nedělá.

Jak ale víte, Citadela je místem splněných přání a tuto akci jsem pořádala na přání. Můj úžasný kamarád se svo Evropějí ještě úžasnější ženou si chtěli osahat, jaké by to bylo, převést některé své sny a představy do reality… a ideálně vyzkoušet, jestli má v Citadele smysl hledat přátelé na splnění dalších snů, ještě perverznějších a ještě divočejších. Ano má! Jen to chce ten čas a nemít očekávání, že se vám ty niterné představy splní na první akci, která bude mít sice dokonalý název a obrázek k propagaci… ale lidé přijdou každý z jiného prostředí, nebudou se znát a budou vyloženě mít vyhrazené hodiny, kdy jsou konečně bez dětí a teď rychle plnit sny.

Tak takto to nefunguje a takto se ani nestalo nic světového. Za mě, to bylo dokonalé! Když vezmu svá očekávání, to jest, aby účastníci neutekli přes půlnocí, tak se splnilo vše na 100%.

A když nemusím psát o očekávání ostatních, tak jsem spokojená.

Než se blížila samotná akce, byla jsem hodně nervózní, chtěla jsem moc vyplnit přání ostatních a zároveň jsem nevěděla, kdo všechno na akci přijde a jaké přání vlastně má. Do poslední chvíle se mění složení osazenstva, dokonce i mého doprovodu… že se to prostě nedá naplánovat.

Měla jsem vymyšlenou krásnou úvodní scénku a nějaké hry … a pár dnů před začátkem padla scénka, pak nemohl můj otrok a nakonec ani ty hry nakonec nebyly třeba… čímž chci říct, že určitě musíme vypsat opakování, protože už mám program a bylo by škoda to nechat jen tak zmizet.

Domlouvání otroků na akci je těžké. Reakce jsou pomalé a spolehlivost je nepředvídatelná. Šla jsem do rizika a spolehla se na velmi rychlou domluvu na slepo, kde jsem dala jasná kritéria toho, co je pro mě důležité… a doufala, že se druhý den opravdu dostaví. Povedlo se a byl úžasný.

A teď k samotné akci: začalo to ještě před 8mou, v pátek v pracovní době. Účastníci, páry nebo muži dostali SMS zprávu, aby si vzali šátek na oči a něco pro Madam, květinu nebo něco dobrého na zub… a také aby se dostavili včas, protože za každých 15 minut zpoždění je čeká trest.

Samozřejmě, i já jsem nakonec měla co dělat, abych dostala děti z domu a stihla to na čas… ale tento typ stresu mám vlastně strašně ráda, těším se a blíží se nevyhnutelně něco, co vůbec nevím, jak mám jako subinka pojmout.

Vstupem do prostoru Citadely jsem v sobě velmi velmi záhy našla své dominantní já. V příštím životě budu herečka… tohle mě baví.

Byl tam již jeden otrok, čekal na svou madam a hrdě mi oznámil, že určitě přijde pozdě, že vidina trestu se mu líbí.

Ach jo, první nepochopení toho, jak uvažují subíci a že jsem jim vlastně dala odměnu ještě před začátkem… jenže jak chcete vymyslet začátek, když se trousí postupně a nikdo, slovy NIKDO z nich nepřišel včas.

20:06, 20:08, 20:14, 20:30, 20:45, 20:56… nepamatuji si to přesně, ale opravdu si chodili kdy chtěli, hrůza, děs, strašně drzí jsou!

Začli jsme ve 20:52, rovnou tresty. Za každou minutu zpoždění (vše jsem evidovala, zlatá tužka a papír), 2 nebo 3 kolíčky, veřejně a na tělo, bradavky, koule, jazyk, uši… prostě podle chutí nás Domin… a všichni v kruhu se mohli kochat, jak nikdo z nich netrpí, jak se jim to líbí… a jak se těší, že příště přijdou ještě později.

Někdo dokonce nedonesl žádný dar pro svou Madam… nebo někdo taky nepochopil pravidla, že klečet na zemi vedle Madam neznamená sedět na gauči na stejné úrovni jako madam. Anarchie se tomu říká, já bych jim dala co proto.

Jenže jsem tam měla jen svého otroka a ten byl strašně hodný a poslušný. Dokonce pozorný, proaktivní a milý, takže jsem ho trestala spíše pro radost, než za trest.

Každý pár tam chtěl být spolu, alespoň tak to na mě působilo a zároveň někdo toužil, aby se mu věnovali i ostatní, ženy.

Prostě příště to chce víc Domin a konkurz na otroky, co budou opravdu hodně poslušní.

Vykání jsem občas zaslechla, ale časem se vypařilo. Taktéž nahota velmi rychle zevšedněla… byli moc krásní, ale už nebylo to svlékat… leda odemknout klícku, nebo sundat obojek. Ale všechno to bylo veskrze krásné, jen já mám ráda i to vynucené svlékání, když mu můžu narvat svoje kalhotky do pusy a jeho trenýrky rozstříhat a košili rozervat, aby ty cáry oblečení ostudně odhalovaly jejich hrudník, a bradavky připravené k trestání. 

Hráli jsme společenskou hru … bylo nás hodně, takže po prvním kole jsme hráli jako dvojice a ne každý za sebe. Protože plnit 2 úkoly po sobě, když otrok o 4 místa vedle jen smutně čeká, kolik kolíčků na něj zbyde. Jeden úkol opakovaně, to už bylo lepší.

Ale s těmi kolíčky, to bylo počítání… někdo umí malou násobilku, někdo jiný už teď také, ale chtělo to opakování. Někdo má rád 4, někdo ani 16 necítí jako příkoří, a někdo místo kolíčků potřebuje svorky z obchodu pro dílnu a zahradu… někdo má rád 5 ran přes penis, někdo ani po 10ti nemá dost. Někdo chce na zadek od všech dam a někdo odmítá masturbovat, i když by mohl. Tolik chutí a tolik vymýšlení si. Až se blíže poznáme, uděláme vám tu akci ještě lepší… možná by to chtělo dotazník před akcí co ano, co ne, jenže když někdo se pak odhlásí na poslední chvíli, to je taky za trest.

Otroci umí dělat podnožku, umí žužlať nožičky, masírovat, umí klečet v koutě, i po dvou, umí nevidět, umí být zticha a umí i počítat. Také umí pít u misky, připravit nápoj, umí se stydět, omluvit i poprosit.

Vlastně jsou to taková hodná stvoření… skoro k zulíbání. No, to ne, to se tam fakt nestalo … nebo jsem to neviděla.

Líbilo se mi, že můj otrok vydržel čekat, když jsem se šla věnovat jinému. Dokonce několikrát za večer. Trochu by mě zajímalo, jestli to bylo proto, že neměl na vybranou, nebo proto, že je tak poslušný, nebo proto, že věděl, že se pak vrátím a možná se mě bude moci i dotknout. Každopádně když jsem potom unavená ležela vedle něj a on se dotýkal mých bradavek, cítila jsem se jako opravdová madam, která je opečovávaná a která by chtěla už jen zastavit čas.

Užila jsem si spontánní vázání, kdy jsem jednoho otroka za křidýlka připoutala k závěsnému bodu a pak si spolu s jeho paní užívala tu bezmeznou oddanost síle okamžiků. Těch několik krásných doteků, rukou, rty, rákoskou, důtkami, vlasy… a to šeptání zákeřných a milých slov do uší, když chudáček neviděl, která z nás mu co provádí… potkala jsem se s ním ten večer vícekrát a pokaždé jsem doufala, že jeho paní mě nechá si užít ten pocit, že já mu mohu způsobit příkoří a potom mohu něžně ho dráždit, ale jen tak trochu, abych náhodou jeho vzrušení nepředala jako odměnu, ale pouze jako náznak možné cesty, která tento večer povede pouze k mému uspokojení, a on zde bude jen tím subjektem, který to musí snášet.

Účastnila jsem se také několika letmých doteků podvázaných koulí, což je pro mě posvátné… soucitné a zároveň zákeřně přející, když jsem byla ráda, že a já koule nemám. Také jsem mohla kroutit a mačkat a mučit bradavky, hladit vlasy, mačkat koule… sahat na zadek, plácat… a dívat se, jak ho jeho paní trápí. Mohla jsem se účastnit kroužku, kde on musel masturbovat a Madam vedle Madam ho ponižovaly, dívaly se, komentovaly, sahaly, kroužily bradavky a on se nemohl udělat, i když moc chtěl, tak stud a síla okamžiku ho nepustily a zůstal ponížen a ztrápený, až mi ho chvíli bylo líto. Ale je to přeci otroky a už jen to, že měl pozornost tolika dam, bylo pro něj přeci odměnou. Takže příště bude muset mít dlouhé odpírání před akcí, aby přišel tak nadržený, že se nám vystříká pod nohy a pak ho přinutíme, aby si to slízal.

Večer jsem si opravu užila, můj muž byl buď úplně mimo Citadelu, nebo potom učil chvíli vázání… ale když jsem ho na konci potřebovala, byl tam, aby se se mnou pomiloval. Protože milovat se s otroky se na tuhle akci nehodilo… i když nechat se lízat postupně od všech by se mi líbilo.

Zbytek víkendu jsem měla problém vystoupit z role, líbilo se mi být madam, být nekompromisní, probudit v sobě dominantní já. Ale nakonec mě můj pán doma zavěsil a ujasnili jsme si, kdo má jakou roli, zprznil mě jako svoji čubku, celou mokrou od vlastních šťáv a od předchozích orgasmů mě přinutil si to udělat vibrátorem, ještě naposledy, abych celá vystříkaná mohla jít konečně spát a těšit se na celý další týden a další víkend…v Citadele