Reportáž Villa Funny a zavřená Citadela 

 
Když venku prší, tak by ani čubku nevyhnal.
Ouška jsem měla jen já, protože akce ouška a ocásky nebyla.
A když akce není, tak je něco špatně? Ne, je to úplně normální koloběh akcí… kdybychom si měli dělat starosti, protože se všichni shodli na tom, že tento pátek prostě nemají čas, nebo prostě nechtějí jít na akci, tak bychom akorát měli vrásky. A chcete abychom měli vrásky, byli jsme zamračení, oškliví a zbytečně brzy staří.
Takže raději budu jako mladá puberťačka (neříkejte to, ale cítím se tak vlastně běžně), a budu to brát tak, že příště vás dojde víc!
A mladé puberťačce stačí na rande jen jeden kluk, co jí má strašně moc rád. Takže pokud se tu najde ten jeden, úžasný a dokonalý, … tak se napiš do komentáře, nebo se mi rovnou přihlaš na akci. A já se budu těšit, jako bych byla nepolíbená. 
Chtěla jsem jít mezi lidi, protože zrušit akci a zůstat sedět doma, to je na vrásky vyloženě nežádoucí, ošklivé a škodlivé a prostě fuj. Takže jsem se rozhodla podpořit svoje omlazující buňky a vybrala jsem si něco hezkého na sebe, dala si ouška a šla jsem na párty pro nováčky. 
Ano, správně, cítila jsem se tu úplně jako nováček. Ve Ville, wow, co já tady vlastně budu dělat? 
V Citadele se cítím jako doma, jakákoliv šílenost mě napadne, tak se může splnit. Ale tady, mezi vanilkama, abych náhodou něco nepokazila. Musím se chovat slušně, musím být hodná holka a nesmím být moc ukecaná. 
Zkuste hádat, co z toho se mi povedlo?
Účast byla úplně skvělá, bylo nás prostě moc, a všude a zároveň nás nebylo tolik moc, abych nezvládla uspokojit ještě víc…
Teda, jakože od toho já tady nejsem. Jen mám vždycky takové ty představy. A to by ten večer musel být 3x delší. A my měli ráno budík a rodinný výlet s dětma, takže jsme museli domů už kolem půlnoci, což se nám prostě nepovedlo. 
Zkuste vysvětlit nováčkům, že chcete šukat hned, že když budete 2 hodiny povídat, tak že vám potom zbyde málo času 😇
Takže jsme nešli domů tak brzy, ale v posteli jsem byla už ve 02. Což bych mohla říct, že jsem byla velmi slušná holka. 
Ne, hlavně nekazit nováčky. Opakuj si to pořád dokola. Ale čím víc si s nimi povídáš, tím víc zjišťuješ, že je vlastně nemáš jak kazit… oni jsou tak skvělí, že už všechno umí. Teda skoro všechno 😉 a co neumí, to doženeme na akcích v Citadele, kam přijdou časem úplně všichni. 
Protože každý má nějaké přání, a Citadela není jen o BDSM, ale je to klub splněných přání. A já se o to postarám. (Reklamace a vrácení do 14 dnů se nevztahuje na zážitky z Citadely - vše je dobrovolné, po dohodě a bez nároku na přesné opakování.) 
Tak jsem postupně provázela jednotlivé páry a skupinky a jednotlivce a lidi Citadelou a mlela pohádky o tom, co všechno se tak dá dělat.
Tak pokud si to někdo pamatuje, tak budu strašně ráda, když to všechno z realizujeme, protože já mám tolik představ a plánů,... Jak všechny uspokojit, že mě na to ty 2 pátky v měsíci ani nebudou stačit. 
Někoho jsem určitě strašně nudila, a někoho jsem možná i rozesmála, ale mě osobně se nejvíc líbila ta skupinka, co chtěli ukázku.
Můj pán mi dal na koze na zadek, dokonce na holou a dokonce mi nesebral kalhotky. Nechal mi je na stehnech, to je strašně ponižující. Protože jsem to nečekala, tak jsem měla úplně obyčejné kalhotky se srdíčky, a ne svoje oblíbené sexy kalhotky… ani jsem neměla svoje nejoblíbenější neviditelné kalhotky! Prostě trapas… ale když dopadla první rána a začalo to krásné bolet, tak jsem na chvíli na ty srdíčka zapomněla.
Chci vzkázat všem, co tam byli, že příště uděláme frontu, já si vezmu své nejlepší kalhotky a vy si pak vezmete svůj nejlepší bicí nástroj a budeme se společně vzrušovat. Nebo si můžeme vykládat… nebo mi můžete dát něco do pusy, jeee, já už mám zase fantazie. Já mám strašně ráda něco v puse. 
Také se mi líbilo, jak jsme s kolegyní tancovaly u tyče, ona se mi líbila, já jsem se styděla a všichni přítomní sedící se schválně natočili, aby lépe viděli a tím pádem z toho bylo představení. Bez nácviku, bez scénáře, prostě úplně všechno co je pro mě strašně těžký. Já jsem nikdy neuměla tancovat, a hlavně né u tyče. Ale to je tím, že média nám předkládají nějaké to správné a sexy tancování… a všichni víme, jak to má vypadat. Takže moje pokusy se hýbat, aby to vypadalo hezky, mi připadají stejně marné, jako když mě někdo fotí u orgasmu a já se mám tvářit krásně (šklebím se, moc). 
Ale diváci byli spokojení, když mi kolegyně vytáhla šaty přes hlavu… nevím, jestli to bylo tím, že chvíli neviděli můj obličej? Páneček říkal, že to bylo krásný, protože mi koukali na prsa. Ale tohle já vůbec nechci rozebírat, já se stydím, a stydím a budu se stydět.
A když jsem později byla u té tyče svázaná, tak to už bylo lepší, protože když jsem svázaná, tak nemůžu za to, jak se tvářím, prostě se to tak nějak děje, a já nemám na výběr. To se mi líbí mnohem víc. 
Stejně tak jako se mi líbilo tančit s pánem a s provazem, zamotat se zase vymotat a nechat hudbu, ať vede naše pohyby. 
Provazy s sebou nosíme všude a tak se občas stane, že chce svázat i někdo jiný. Nebo chce někdo pohladit, víc pohladit, udělat líbí líbí. Já to nemůžu psát úplně narovinu. Já jsem slušně vychovaná holka.
A z toho jsou pak moc pěkné situace. To bych chtěla vidět, vyfotit, jenže to se na akcích nesmí. Člověk si to může jen pamatovat. Jak jí to slušelo, když měla prsa omotané provazem, jak se uvolnila do náručí mého pána, když jí svazoval.
Jak jsem nemohla pohnout hlavou, když mě svázal do kozelce, aby kamarádovi předvedl na mé druhé volné ruce, jak se váže základní uzel.
A jak jsem potom já mohla svázat krásnou ženu a ukázat, že provaz není jen o bolesti a omezování, ale o krásné hře, komunikace, uvolnění a tulení, kdy jsem potom měla strašnou chuť ji líbat. Ale styděla jsem se😍 
Tahle párty pro nováčky se moc povedla.
Přála bych si, aby se každému mohla věnovat víc a znovu. Aby mi napsali lidé, co mi chtějí napsat, že se jim to líbilo tak jako mě. A aby mi napsali své přání a představy, které si můžeme plnit.
Ať příště nezůstane Citadela zavřená!!!