Pardubice, poledne. Příprava. Pokouření, paseka na posteli, pomůcky a pouta v pytli... pobaleno.

V tomto duchu probíhalo sobotní dopoledne, poledne a kousek odpoledne. Konečně jsme mohli vyrazit na naši první akci, více natěšení než nervózní. Dorazili jsme k Vile a jak to bývá poprvé, zajel jsem dovnitř a nevěděl zda správně. Raději tedy ven, nebudu nic riskovat, zkusíme to i z druhé strany, třeba z toho bude lepší pocit. Tam jsme se potkali s ostatními nováčky (ti budou později hrát stěžejní roli v objevení mého talentu číšníka). Posuneme se lehce časem dopředu, sedíme ve společenské místnosti, povídáme si a pijeme první drink. Jdeme se nechat provést po Vile. Citadela, kožené místo kde se plní sny, u vstupu misky. Dozvídáme se, že skutečně nebudou pro domácí mazlíčky, prý pro čubky, utvrzuje nás v tom i šukací stroj za rohem. Při pohledu na něj se mi rozzáří očička a už si představuju jak se partnerka nechá šoustat a já na to se zájmem koukám, krásná to představa. Následuje bazén s finskou saunou a vířivka s lehátky po stranách a hurá do hracích místností, ty byly dvě. Jedna s houpačkou, druhá s místností na koukání a obě s dostatečným prostorem, v tu chvíli jsme si ještě nedovedli představit jak můžou vypadat obsazené. Následuje drink číslo dva a nabídka na vířivkování. Jeden pár se nám ztrácí z vířivky a cestou na pokoj vidíme, že tropí neplechu na houpačce, moc hezký to pohled. Na pokoji jsme před cestou dolů zlehka vyzkoušeli gauč a šli se zase družit dolů. Na lehátku vedle vířivky probíhaly hrátky našich přátel, tak jsme si vlezli do vířivky a koukali se. Vzdychání je hudba pro uši, za chvilku se k nim přidal druhý pár, no paráda. Vedle vířivky se najednou objevil chlápek, zpozoroval akci na lehátku a sedl si hned vedle. Člověk by si ho byl spletl se sochou Myslitele, mám ale pocit, že jeho myšlenky nebyly úplně filozofického charakteru. Po chvíli se chlápek vytratil a druhý pár se přesunul na protější stranu odkud se ozývaly zvuky doprovázející jejich šukání. No a jestlipak to není Myslitel, je zpět a zaujímá svoji polohu, opět na vedlejším lehátku a vyčkává, poté se pozvolna vytrácí z místnosti, nikdo by si ani nevšiml že tam byl. Běžím na pokoj pro vibrační hůlku a zaujímáme pozici na lehátku, partnerka vzdychá a zarývá do mě nehty a netrvá to dlouho dokud se nepropne a nezakousne se mi do ramene. Všichni jsme se sešli ve společenské místnosti na drink a trochu kulečníku. Po chvíli se partnerka omluvila a odebrala se na pokoj, já jsem zůstal a věnoval se konverzaci a hře s koulemi. Tak nějak jsem si všiml že se mi jak spoluhráči tak protihráči vytrácí a stačil letmý pohled na postel vedle abych pochopil kam. Co se začalo dít byla krásná podívaná. Oba páry nováčků začaly něco co já si představím když mi někdo řekne že šukal jako za záchranu lidstva. Kombinací proběhlo více než při otevření trezoru na rotační zámek a rozhodně to byla i větší podívaná. Každopádně, jak jsem se tak díval na tu nádheru tak mi proběhla hlavou myšlenka a to že doma po tvrdým šukání bych vždycky vypil galon vody, jinak mám pocit prérijní zvěře plazící se z posledních sil k vodnímu zdroji. Říkám si, že když mi přátelé dopřávají takovou hezkou podívanou tak je v tom nenechám a tak jsem se urychleně přesunul k baru a natočil dostatek vodních zdrojů pro všechny a připravil je na stůl k posteli, právě včas na šukací pauzu. Měl jsem radost když se na osvěžení všichni vrhli a hned se pustili do druhého kola. A tak jsem, vážení, nosil vodu.