Doteková - tak trochu jiná akce
Tato sobota pro mě zůstane dlouho výjimečnou.
I když začalo to jako úplně obyčejný den, chtěla jsem si odpočinout, v klidu se naladit, ale nějak se celý den postupně kazil. Třeba to, když jsem se rozhodovala, jestli pojedeme na pohotovost, nebo zvládnu krvácející prst manžela vyřešit tlakovým obvazem a potom převazem bez šití a Arnikou.
Nebo to, že se mi vůbec nechtělo nikam chodit, měla jsem konec PMS, nejraději bych si zalezla a byla kritická, k čemukoliv, co mi přijde do cesty.
V pátek večer jsem několik hodin vyráběla dort, abych v sobotu ráno dostala zprávu, že oslavence skolila viróza.
Pár dnů před akcí se postupně odhlásili všichni muži, na které jsem se těšila. A také jsem musela odmítnout pozvání na jinou akci, která termínem kolidovala s tou naší, a na které bych moc ráda byla s přáteli.
Hudbu jsem ve své kritické chvilce ještě dvě hodiny před akcí chtěla upravit. Oblečení jsem vůbec neměla rozmyšlené. A to, jak budu akci směřovat, když koncept samostatných mužů se rozpadl tím, že z 8 zbyl jeden… takže programově jsem věděla, že to bude velká improvizace. Původně totiž 8 mužů na 4 páry, je ideálních 6 rukou na jednu ženu. Tato akce byla na přání účastníků, tak jak to v Citadele rádi děláme :) Ti se ovšem nakonec také nemohli dostavit… takže určitě uhodnete, kolikrát jsem přemýšlela nad tím, že to všechno vzdám a taky se odhlásím. Opravdu by mě zajímalo, jak by akce v Citadele pokračovaly dál. Může se někdy stát, že třeba padne hlídání dětí, nebo prostě budu mít rýmičku… a nechtěla bych, aby akce v Citadele byly jen když jsem přítomná na místě. Přeji si, aby ten prostor fungoval, aby se tam scházeli fajn lidé a plnili si přání. Sedli jsme do auta, a konečně přišla první dobrá zpráva. Kamarád se ozval, že by se stavil. :) A tak nás bylo 8. Cestou v autě jsme vymysleli výsledný koncept, k čemu bychom se rádi dostali a pak už to bylo jedno velké překvapení. I pro mého zraněného muže, protože on nikdy na žádné tantrické akci nebyl, a tak nemohl vědět, co ho dnes večer čeká. Moc se mi líbilo, že všichni došli včas :) dnes to bylo potřeba, abychom se mohli lépe naladit. Představte si místnost plnou vonných svíček, masážní olej, a masážní čokoládové máslo (lávové kameny jsme s sebou měli taky, ale nebylo to nakonec potřeba), hudbu na povídání, hudbu na pohybové praktiky, hudbu na tantrické doteky… a do toho pravý domácí dort:) Tak samozřejmě, že jsme začali tím dortem:) Už tak po půl hodině povídání jsem pochopila, že se cítím moc dobře. Můj manžel mi občas říká, že neví, jak to dělám…, ale že s úplně cizími lidmi, se dokážu po pár minutách, úplně přirozeně bavit na naprosto intimní témata. Takže když jsem se slyšela, jak popisuji naše milování z pátečního večera, kde jsem si na manželovi zkoušela tantrické techniky, tak bylo kolem takové to nádherné vědomé naslouchání. Je to strašně příjemný pocit, vědět, že vás někdo opravdu vnímá, a že někoho zaujme něco takového, jako je mnohonásobný orgasmus u muže. A že mám tu čest tohle sdílet a nabídnout cestu, jak se k tomuto a podobným prožitkům postupně přiblížit. Celá tantra, doteky a vnímání sebe sama a druhých, to jsou prostě dovednosti, dá se to naučit a není to nic “ezo”, co by bylo jen pro vyvolené. Povídala jsem o zážitcích z tantrických akcí a zajímalo mě, kam tento večer budu směřovat. Pozorovala jsem reakce a pořád jsem ještě neměla přesnou představu, co budeme dělat. A pak to přišlo, intuice. Kdo by na ni nevěřil, tak buďte v klidu, já jsem se na ni spolehla a celý zbytek večera jsem se řídila pouze svou intuicí, vnímáním a nasloucháním. Ono to dnes asi není pro čtenáře moc pochopitelné. Ano, tato akce byla prostě jiná. Nebylo to swingers, nebylo to bdsm, nebylo to ani o sexu, ale bylo to hodně hluboké, hodně jiné a hodně silné. Jak tedy popsat, co se dělo. No, nejdřív jsme dělali nějaké pohybové techniky, na uvolnění hlavy, potom jsme dělali seznámení s principy tantry, a pak jsme plynule přešli v techniky na propojení jednotlivců do energie skupiny, dotekové bezpečí, hranice a uvolnění se do doteku bez návaznost na to, kdo jej dává a kdo jej přijímá. Každý si z toho vzal co v tu chvíli potřeboval, každý měl možnost sdílet, rozdýchat… prostě být s námi i sám. Neměli jsme potřebu cokoliv hodnotit, ani dělit věci na správné a špatné, jen jsme si povídali o možnostech a zkoušeli jsme si je v praxi a prožitku. Potom přišel na řadu náš kouzelný klobouk a masážní lehátko. A postupně si každý účastník vyzkoušel, jaké to je příjímat a dávat vědomý dotek. Ten jsme se taky naučili rozeznat od běžného doteku:) Takže si zajisté dovedete představit těch 7 párů rukou na Vašem těle, jak se postupně dávají do pohybu, v tichosti (nikdo si nepovídá a neruší prožitek), za zvuků hudby, vůně svíček a oleje a od bytostí, které jsou tam v tu chvíli jen pro Vás a nic než dotek v tuto chvíli není a neexistuje. Zkusila jsem si to nakonec taky, a řeknu vám, že to, co jsem zažila, se nedá s ničím srovnat. V Citadele bylo tolik energie, jako jsem kdysi zažila na tantrickém festivalu, kde nás bylo několik set lidí. Je to neskutečné, takový obrovský příval pozitivní energie, byla jsem toho plná ještě celou neděli a pondělí… Když jsem ve 4 ráno šla spát, tak jsem říkala: Až příště budu chtít zrušit nějakou akci, tak mi tohle připomeň.