Zpátky do školy 10.2.2024

Wow, tak jsme to nakonec zvládli. Už začínám chápat, proč potřebují opravdoví učitelé přípravný týden, na konci prázdnin:)

Pololetní vysvědčení ovšem žádný týden na přípravu nemá, takže se vše odehrává po večerech, a také přímo v den akce. Abychom na to nebyli sami, poprosili jsme o pomoc naše úžasné přátele… a protože se nám jejich nápady líbily, tak jsme udělali spoustu věcí jinak.

Aneb, minulá akce Zpátky do školy byla skvělá, ale… a těch ale jsme vyslechli docela dost. Tak tuhle Zpátky do školy chceme mít lepší. Nicméně, pokud někdo dodá další ALE… Je vám už teď jasné, že v červnu to zase posuneme, vylepšíme a vymazlíme.

Ale akci přeci tvoříte vy, tady to platí dvojnásob, protože úplně každý dostane svoji roli, ještě než sejde schody do Citadely.

Ve čtvrtek před akcí mi udělala obrovskou radost zpráva, že přijede Pan Ředitel Krutopřísný. Víte, on totiž nemůže pokaždé, škola přeci musí fungovat, i když je na dovolené, nebo prostě jen “nemá čas”. Má totiž úžasný tým profesorů:) Ale Pan Ředitel mi oznámil, že tu bude, a tak jsem skákala do stropu. Než jsem si uvědomila, že s sebou doveze i takové ty “hračky” a že bych tedy měla být opatrná. Nebýt drzá, hlavně nesmím být moc drzá, moc drzá, no prostě nechci aby to bolelo… a taky nechci klečet na hrachu. Ono v ředitelně je to prostě dáno, že vás tam nečeká nic moc dobrého, a určitě tam moc žáků dobrovolně nechodí. Ani profesoři tam moc rádi nechodí, na kobereček… on Pan Ředitel je úžasný, ale Krutopřísný. A kdo si počká, jako my, až je skoro 5 hodin ráno, tak zjistí, že je taky strašně milý, pozorný, pečující a prostě medvídek.

Minule jsem byla třídní učitelkou přímo já, a víte, jak to vypadalo. Ony holky by raději měly sedět s roubíkem v lavici a nesnažit se pořád něco říkat. Navíc, pan Profesor Prdelka si umí dokonale udělat přípravu. Přinese si s sebou i obrazový materiál, chodí opravdu velmi vhodně oblečen. Je to radost, myslím, že nejedna žačka by od něj chtěla dostat (autogram)... do žákovské knížky. A také mu to skvěle jde s pomůckami. Dokonce vymyslel inovativní metodu, jak zaznamenat známky, tak aby je viděla celá třída, bílé na červeném (zadečku).

Pan Profesor Neplodný povýšil na zástupce ředitele, a bylo vidět, si svoji pozici náležitě užívá. Jeho oči byly opravdu všude. Nic mu neuniklo, a všechny prohřešky okamžitě hlásil, nebo sám řešil (ono ne vždy chce člověk delegovat, když by to mohl udělat studentce sám, že).

Profesorský tým byl opravdu velký, mnoho nových tváří, mnoho zkušených kolegů… a mnoho metod, které přesně zapadají do konceptu našeho alternativního vzdělávání.

Ale vraťme se kousek na začátek.

Vyzdobit Citadelu tak, aby vypadala jako škola je základ. Na dveřích Nápis 3.C, seznam pedagogů… ve třídě lavice, nástěnka, tabule. Kabinet, ředitelna, laboratoř spanku, laboratoř se zázvorem a kolíčky, tělocvična. A jako bonus kantýna u Vylízané kočky, kde nechyběly pitíčka s obrázky zvířát a oříšky v čokoládě. Byly tam také gumoví medvídci, ale jen na chvíli, než zmizeli, společně s třídní knihou. Ta zmizela ještě před začátkem vyučování.

Sešli jsme se nahoře v obývacím pokoji ve Vile, protože do školy se chodí, až když zvoní (jen Lišková tam byla už na sedmou, protože měla s třídním nějaké doučování).

Příchozí si vybrali jmenovky, abychom si my všichni nemuseli pamatovat, vedle koho kdo sedí, apod. a abychom nemuseli hrát ty trapné seznamovací hry, jako na táboře.

Přišla mezi nás i Stážistka Nenasytná, která se chce stát také proferokou, ale zatím je spíše na pozici mezi žáky. Byla velmi upovídaná, a hned se objímala s ředitelem. Skoro to vypadalo, že podlézá. Ale když šlo o trestání, tak se k ní profesoři chovali férově. Teda, jen pan zástupce si na ní trochu zasednul. Asi má slabost pro pruhované ponožky.

Jakmile jsme slyšeli zvonění, tak jsme se usadili ve třídě (někteří profesoři chtěli sedět mezi mladými žáky a žákyněmi, ale museli do kabinetu, do rohu). A někteří dokonce došli pozdě.

Ale všichni žáci přišli včas… to si zaslouží pochvalu.

Nový kolega, na fyziku, se hned ujal výuky a začal vysvětlovat, co všechno přivezl (z Prahy - tam taky mají alternativní školy). Jeho arsenál pomůcek byl tak obdivuhodný, že nikomu nevadilo, že používá cizí slova, jako třeba “vektory” nebo “indukce”, “silové pole”... hlavně, že to dělalo takové ty světelné záblesky, to se muselo líbit i těm, co neseděli v první řadě, protože si přestali povídat, a letos poprvé dávali pozor.

Pan Třídní Prdelka přišel v zápětí a hned dal najevo, že se zavádí novoty.

Když přišel na druhý pokus, tak už si opravdu všichni ve třídě stoupli a dokonce se ozval bouřlivý potlesk (no jo, blonďák v obleku… holky moc nadělaj).

My jsme se všichni poznali už nahoře, o přestávce. Ale on je trošku pomalejší, tak nás po jednom vyvolával (asi fakt řešil docházku) a kontroloval spodní prádlo. Ve školním řádě je prý napsané, že jako je zakázané. Ty jo, ještě že ve třídě bylo fakt vedro.

Pan ředitel hned trestal hříšníky, a pan zástupce hlásil, kdo se usmívá a kdo umí dobře počítat. Naše škola je docela vysazená na matematiku. A taky na tělesnou výchovu.

Potom byla další inovace, místo hodiny biologie, která měla minule opravdu úspěch, byla tentokrát přednáška z historie. Nějaké tělesné tresty, či co. No moc mě to nezajímalo, tak jsem místo toho hledala žákovskou. Tu jsem mimochodem za večer hledala ještě asi 10x, protože jsem pořád byla v nějaké akční scénce a nebyl čas na zápisky. 

I historie se nakonec ukázala jako velmi akční, a praktická. Takže jsem se ocitla v situaci, že nejen na můj zadek (i ta šprtka vedle mě) koukali úplně všichni… prý nějaký poziční trest.

A na zádech jsem měla položenou rákosku, která nesměla spadnout.

A pak jsem se na něco ptala, normálně jsem se přihlásila, a dostala jsem roubík… abych prý pořád nevyrušovala. Jako myslím, že nikdo se nehlásil tolik jako já. A je fakt, že nikdo jiný roubík nedostal. 

Já jsem hlavně nevěděla, kolik je hodin, a kdy už bude přestávka. Chtělo se mi čůrat a na záchod se smí jen pod dohledem člena profesorského sboru, tak jsem byla v takové nepříjemné situaci. A taky jsem chtěla vědět, co znamenají nějaké nové pojmy, které jsme se ještě neučili… a bylo mi doporučeno soukromé doučování.

Načež jsem pochopila, že ve škole budu nejvíc milovat přestávky. Konečně hlasitá hudba, mohla jsem tancovat, kouřit pana zástupce, mohla jsem si domlouvat konzultace… a hlavně to čůrání… to byl zážitek sám o sobě. (I to hromadné čůrání později - a to jak jsem ve sprše spadla a narazila si ruku, to fakt bolelo, ale už je do dobrý.)

Musím se přiznat, že tato školní akce se rozjela už před začátkem a to, jak pokračovala už jsou příběhy každého z nás.

Jednotlivé známky jste si mohli nechat zapsat od všech Profesorů… a někdy se daly získat i tři jedničky naráz. Třeba za odhad a měření, práci s ústy, ruční práce a nebo za výdrž. 

Kdo měl dost, tak dostal na rozloučenou ještě vysvědčení (které bude potřebovat na akci v červnu, protože tam budeme dávat známky za druhé pololetí). Je potřeba trénovat doma, nebo se přihlásit na individuální doučování. Samostudium je základ vzdělání.

My co jsme neměli dost ještě dlouho, tak jsme se loučili kolem 5. hodiny ranní, poté, co jsme si udělali malou hostinu v posteli a podrobili jsme (postel) se vzájemnému výslechu. Tady to povídání nejen o životě je něco, co se mi na akcích v Citadele vážně líbí.

Všechny ty scénky, které bylo možno vidět, zažít, cítit a slyšet… to jak Citalela nádherně voněla sexem, chtíčem a feromony touhy. Tak to bych Vám přála zažívat častěji. Tak zase přístě. Děkuji.

P.S. děkuji všem, co jsem s nimi měla osobní interakci, ať už rozhovor, nebo obejmutí, nebo i něco bližšího. Moc jsem si večer užila a vím, že utekl až příliš rychle. Zatím neumím zastavit čas:)