Povídka - Dobrovolný vězeň - první část

Napsal dommuz dne 20.06.2016, 10:03:45
Vše začalo velmi nevinně, ale nepředbíhejme linii děje a přejděme k současnosti. Ocitáme se ve velké temné, kamenné, studená místnosti, vypadá jako nějaký sklep, ale co ty roztodivné věci kolem? Nu uvidíme. V jednom rohu velké místnosti, jsou mříže, které tvoří s rohem malé vězení. Není velké, podle odhadu má půdorys 2 na 1 metr. Vysoký strop a zemi tvoří masivní kamenné části a dvě stěny tvoří kamenný roh místnosti a druhé dvě stěny tvoří masivní kovové mříže, se starobylými ornamenty. Naproti u stropu je malé okénko, skrz které sem pronikají sluneční paprsky. V jedné z bočních zdí jsou masivní dubové pokované dveře. A teď k pokladu. V zamklém vězení, leží nahé bezvládné tělo, pod sebou má jen nějakou deku a spokojeně oddechuje, vypadá to, že hluboce spí. Dívka vypadá, že bude vysoká a štíhlá. Její tělo prozrazuje, že hodně sportuje. Její prsa jsou krásná velká, člověk by řekl že takové hezké postavě ani nepřináleží, na druhou stranu jsou krásně kulatá. Dívka leží v klubíčku a tvrdě spí. Když se přiblížíme blíž, je vidět, že na nohou má okovy, které jsou spojeny velmi velkým a těžkým řetězem. Z venku sem doléhá zpěv ptáčků, zdá se, že venku bují léto a velké horka. V naší místnosti je ovšem příjemný chlad.
Dívka se začíná velmi pomalu probouzet. Zda se, že spala velmi tvrdě. Pomalu otvírá oči, ale víčka jako by byly z olova. Ne a ne se pořádně otevřít. Nechá je tedy ještě chvíli zavřené a pomalu začíná vnímat své tělo. Je nějaká omráčená, nebo omámená. Najednou si teprve uvědomuje, že je nahá. Chlad lehounce obešel její tělo a ona zjišťuje, že nejen, že je nahá, ale leží na něčem tvrdém. To není její postel, nemá ani svůj oblíbený polštář. Už to nevydrží a otevře oči. To co vidí, se chvíli zdá jako strašidelný sen. Pomalu se zvedá a sedá si. Najednou zařinčí řetěz na okovech a ona si uvědomuje co má na nohou. Je vystrašená, ale nepanikaří: "Lenko, vzpomeň si, co se to včera dělo?" říká si pro sebe a v duchu se snaží vrátit k včerejšku. Lenka, byla rozmazlovaná dcera. Táta je poslanec a maminka doktorka. Lenka byla jedináček a dokud byla malá, tak jí rodiče čas, který netrávili s ní, nahrazovali dárky a rozmazlováním. Táta byl pořád v práci a máma, často jezdila pryč. Lenka si zvykla, že rodiče moc nevidí a také si zvykla nahrazovat je hračkami a dělat si co chce. Měla chůvu, která se o ni starala, ale chůva o ni pečovala, ale lásku rodičů jí dát nemohla. Lenka byla zhýčkaná. Když byla starší, věnovala se sportu, bavilo jí to. Hrála tenis, plavala, chodila na aerobic do jednoho "nóbl" fitness. Tam také časem potkala podobné kamarádky. Časem šla studovat soukromou podnikatelskou školu. A teď je jí 21 a včera vyrazila s kamarádkami na diskotéku, ale co se stalo dál? Vždyť moc nepila, alkohol jí nikdy nepřirostl k srdci, ale teď měla okno, ne a ne si vzpomenout: "Dopoledne jsme se s holkama domlouvali, že půjdem pařit a Hanka říkala, že tam choděj pěkní kluci, že bychom si s nima mohli trochu pohrát" Hanka byla její kamarádka, která na tom byla podobně jako ona. Lenka, ale byla drzejší a cílevědomější. A to natolik, že si neuvědomovala, že ne všichni budou skákat podle ní, ale přesto si dál jela svoji písničku. "Co, ale bylo dál? Večer jsme jeli s holkama na dýzu. Později jsem si všimla takovýho hezkýho chlapa. Mohlo mu bejt tak 30, ale on na mě kašlal a to mě naštvalo. Chtěla jsem ho ještě víc sbalit" Tyhle střípky vzpomínek dokázala ze sebe vydolovat. Najednou uslyšela na schodech za dveřmi kroky a v těžkých dveřích něco cvaklo a pomalu se, se skřípěním otvírali. Za chvíli se objevil onen muž, na kterého si matně vzpomněla. "Ale ale, tak princezna se nám vyhajala?!" zazněl od něj sarkastický tón. "A copak se nám zdálo hezkého?" To Lenku vytočilo: "Kde to jsem? Pusťte mě! Rodiče mne budou hledat, kamarádky už jistě zavolali polici!" "Ale ale, to neumíme, holčičko ani pozdravit? No budiž, tak na co si vzpomínáš?" "Dejte mi pokoj, já chci pryč, pusťte mě!" Muž se evidentně dobře bavil: "Copak, naše princezna neví co chce? Nejdřív chtěla tvrdou převýchovu a teď chce pryč?" Lenka se zastavila. Pořád si nemohla vzpomenout, ale ty poslední slova jí byly povědomé. "Copak, už si vzpomínáš, nebo chceš osvěžit paměť?" Lenka se zastavila, nevěděla co říct, bojovala s pamětí, ale i se svým uvězněním. "Takže holčičko já to shrnu: Teď jsi můj majetek a myslím to smrtelně vážně. Sama jsi to chtěla a kamarád právník mi to dosvědčí, dokonce jsi mi sepsala plnou moc nad sebou. Pořád nic?" Lence se začalo vyjasňovat. Ten muž se jmenoval Pavel, nejdřív se s ní nechtěl ani bavit, ale jeden s kamarádů, se kterým tam byl, ho asi přemluvil. Ona je pozorovala, poznala že se baví o ní, a že se u toho tak divně smějí. Jako by byli škodolibí. Pak se Pavel sám vydal přes parket za ní a začal si s ní povídat. Všimla si, že ten jeho kamarád asi balil Hanku. Ale to už moc nevnímala. Ten krasavec co se jí tak líbil, se s ní bavil. Za chvíli šli před diskotéku, byl tam větší klid. Lenka si zapálila mentolku a Pavel si s ním vykládal. O životě, o tom jaké je a kdo je on. Byl mladý lékař a měl rád historii a protože nemohl najít místo lékaře, děla kastelána na jednom hradě. Lenka jím byla uchvácena. Najednou ze sebe vyrazila: "Pojď ošukej mě, já to moc chci!" "Promiň Lenko, ale já to takhle nedělám. Musím mít holku rád. Ty se mi líbíš, ale jsi moc rozmazlená a takovou nechci!" To byla pro Lenku velká sprcha, žádný muž ji ještě neodmítl a ona byla zvyklá dostat co chtěla. Začala s výhružkama: "Můj táta je poslanec, udělá ti ze života peklo, řeknu mu že jsi mi ublížil." Ale Pavel, moc dobře věděl, že jsou to jen keci, zhýčkané holčičky: "A copak mi jako provede?" "Udělá ti peklo, uvidíš!" opakovala Lenka bezduše svoji písničku. Pavel se v duchu bavil. Velmi rychle poznal, koho má před sebou. Ale taky si říkal, že by na tom mohl zapracovat. Začal opatrně: "Víš, abych tě mohl mít rád, musel bych si tě vychovat." Lenka nevěděla o čem mluví, ale její touha ji přemohla: "Tak si mě vychovej, prosím, udělám cokoli. Můžeš mě klidně i nařezat!" Při této větě, blískly Pavlovi oči. Háček byl nahozený, jenom pořádně zaseknout. Začal pomalu tahat z vlasec: "Ale no tak, vždyť jsou to jen keci, nikdy jsi nedostala ani na zadek a to bys chtěla výprask a výchovu?" "Neeee, já to vydržím, opravdu!" "Ale no tak, stejně jenom kecáš" "Ne, to ne!" "Uvědom si, ale že to nebude nic jednoduchého, že budeš trestaná a taky to nebude na hodinku, to by bylo u tebe aspoň na týden!" Lenka se zarazila: "A co ty seš vlastně zač? Jak víš jaký to bude?" "To jednoduché, slyšela jsi někdy o BDSM ? Tak já jsem dominant." Nikdo nevěděl, ani Lenčiny kamarádky, že Lenka potaji sledovala na internetu porno, ale to jí velice rychle zevšednělo, pak jednou někde klepla na nějaké video. Bylo to BDSM, po několika minutách to zase vypla. Bylo to pro ni kruté a ošklivé. Ale nepřestala na to myslet. Něco ji na tom lákalo a vzrušovalo. Když masturbovala v posteli, tak myslela na těch několik minut co viděla a domýšlela si, co se asi děla dál. "Ty a dominant?" zeptala se trochu zvědavě a nesměle. "Ano, dělám to už několik let a holky si nikdy nestěžovali." "A co jako s nima děláš?" začala Lenka vyzvídat a pomyslný háček se pomalu zasekával čím dál hlouběji. Ale Pavel nebyl hloupý: "No víš to se blbě vysvětluje, ale prostě vychovávám, trestám a odměňuju." Lenka byla nedůvěřivá, ale její zvědavost a nadrženost byli silnější: "Prosím, vychovej si mě, budu poslušnou čubkou, můžeš mě kdykoli a jakkoli šukat!" A tato slova, už zněly dost vážně. Ale Pavel se nenechal tak snadno obalamutit: "Víš, ale to nebude jednoduché a budu tě i dost trestat." "To nevadí, já všechno vydržím." "Víš, nechci ti nijak trvale ublížit, ale co kdybys mě třeba potom žalovala. To přece nejde." Laškoval Pavel a slovíčky chodil okolo jako mlsný pes. "Ne nebudu, všechno vydržím." "A co když si to třeba rozmyslíš? Taky se mi stává, že holky chtějí po první ráně pryč." "Nerozmyslím, já to vydržím!" "Promiň, ale to ti nemůžu věřit. Lidi toho naklají spoustu, mají vždycky spoustu keců, ale stejně nic nesplní." " Tak já ti to nějak dokážu?!" " A jak jako?" dělá Pavel blbého. "Řekni co mám udělat a já to udělám. Teď hned a tady, ať je to cokoli." " Jasně a ty bude mít potom výmluvu proč mě poslat do háje. Beztak je to jen další rozmar rozmazlené holčičky, kterou to přestane bavit, hned jak se udělá!" Tohle Lenku trochu zarazilo, nikdo si ještě nedovolil takhle s ním mluvit. Trochu se urazila, že jí Pavel nevěří. "Néééé, myslím to Vážně, dělej si semnou co chceš, budu tvá otrokyně, všechno splním!" Na tohle Pavel čekal a zasadil opatrně rozhodující ránu: "Tak to už nikdy neříkej, nestojím o kus hadru se kterým si můžu dělat co chci. Jestli to myslíš takhle, tak ti navrhnu něco jiného. Kamarád Radek co přišel se mnou je právník, sepíšeme jasnou smlouvu, kde bude napsané co k si k tobě můžu a nemůžu dovolit. A ty mi zase stvrdíš, že jsi si vědoma, že co tě zhruba čeká a že to nebude nic jednoduchého. Jako svědci budou tvoje kamarádka a Radek. A abys neměla strach, že tě někam zatáhnu a nikdo nic nebude vědět kam, můžou nás Radek s tvojí kamarádkou přijít zkontrolovat, ale nesmí do toho zasahovat ani do smlouvy, pokud ji nějak neporušíme, ať už já, nebo i ty. Souhlasíš?" Lenka překvapeně poslouchala nabídku, byla lehce zaražená, měla už za sebou nějakou tu skleničku, ale nebyla opilá. A tento stav jí dodával odvahy. Nevěděla vlastně co jí čeká, ale v hlavě si přehrával BDSM filmy co viděla, byla čím dál nadrženější a odhodlanější. Tohle všechno jí proběhlo hlavou během několika vteřin a vyrazila ze sebe: "Ano souhlasím, chci abys mě vychovával, podepíšu ti to, chci ti dokázat, že to myslím vážně, že si jen nehraju!" "Ok, zavoláme Radla a tvoji kamarádku a sepíšem to, budeš u mě na týden a pak se teprve budeš moci rozhodnout jak dál, do té doby budeš v mé moci!"
A tak se i stalo. Radek a Hanka byli trochu překvapeni, ale Radek asi tušil co stane, protože Pavla znal. Hanka nevěděla nic, ale natolik dobrá kamarádka Lenky nebyla. Lenka jí často lezla na nervy, ale nikdy nic neřekla a dusila to v sobě. Věděla, že by Lenka hned šla žalovat tatínkovi. Teď měla Hanka příležitost, vrátit Lence příkoří a ještě si zahrát na nejlepší starostlivou kamarádku. Naše čtveřice se přesunula do nedalekého baru, kde byl klid. Radek, zkušený právník si už po cestě zesumíroval co a jak a vyptával se Pavla a Lenky co tam má být. Lenka byla jako ve snu, napětí stoupalo a ona se čím dál víc těšila, že ani nevěnovala pozornost tomu, na co se Radek ptá a všechno jen odkývala. Vždyť přece Pavlovi slíbila, že si s ní může dělat co chce. Takže jí to bylo jedno. Nemohla z Pavla spustit oči, nechtělo se jí věřit, že to po čem toužila, to při čem tajně masturbovala se jí splní. Pavel byl klidný, byl starší a zkušenější a taky už dávno měl vymyšlený svůj ďábelský plán. Chtěl pokořit tuhle arogantní, rozmazlenou děvku a udělit jí životní lekci. Ale na venek to nedal znát, choval se klidně a přirozeně, jako by to dělal každý den.
Najednou je přerušila Hanka a nevině se zeptala: " Ale když bude Lenka pryč, tak ji přece rodiče budou hledat? Když mi budou volat, tak jim mám říct, že je tejden na nějaký převýchově?" Ale ani tohle Lenku neodradilo: "Napíšu vzkaz, že jsme na týden na dovolený v přírodě, že tam nebude signál a že za týden prostě přijedu. Naši sou stejně pořád pryč a sou zvyklí, to nebude problém." Hanka se v duchu škodolibě pousmála: "Ta kráva si ještě sama dělá alibi, doufám že jí Pavel dá co pro to!"
Pavel byl lékař a nosil všude sebou malou tašku s lékárničkou. Sáhnul do ní a po chvíli vytáhnul malý bílý prášek. Byl to prášek na spaní. "Tak Lenko, jestli sis to nerozmyslela, podepiš tu smlouvu a tady si ve prášek na spaní. Až usneš odvezu si tě k sobě, naši kamarádi nás doprovodí, aby viděli že se ti nic nestane." Lenka už neváhala, vzala bílý prášek a šla k baru. Tam si objednala velkou whisky, hodila ho do sebe a pompézně zapila. Aby to všichni viděli. Pak se vrátila za svými známými. Pavel jen dodal: "No zrovna alkoholem jsi to zapíjet nemusela, zítra budeš mít trochu těžší vstávání, ale budiž." Lenka si sedla do pohodlné pohovky. Ten prášek byl asi silný, protože se za 15 minut na pohovce sesunula a tvrdě usnula. Bylo to zvláštní, ale Pavel ji vzal něžně do náruče a pomalu odcházel. Radek s Hankou zaplatili a se slovy, že kamarádce nic není a jen přebrala, odcházeli.

Komentáře