Doteková II 20. 4. 2024 – reportáž

Asi to bude tím datem, až teď vidím, jak nám musely být hvězdy nakloněny.

Ale ne, nebyla to žádná ezo akce, ani rituální vyznávání čehokoli božského. A přeci to bylo něco výjimečného, za což jsem velmi vděčná všem, kteří tam byli s námi.

Byl to krásně nabitý víkend. V pátek večer FemDom párty s kamarády, v sobotu chystání na večerní dotekovou a v neděli spánek, úklid a vaření. Ano, i my jsme úplně normální smrtelníci a potřebujeme jíst a spát. 🙂

Když jsme přijížděli autem k Vile, připadala jsem si jako ježíšek, tolik tašek jsem už dlouho nenesli. Chtěla jsem, aby bylo všem dobře. Takže jsem upekla buchtu bez oříšků (pro alergiky), nakoupila veganské pomazánky, několik druhů pečiva, co nejvíc procentní dušenou šunku, hermelín bez laktózy… asi už jste pochopili, že jsem v pečovatelském módu a abychom mohli celou Citadelu naladit do té správné Dotekové atmosféry, chtěla jsem mít vymazlené detaily. Takže třeba domácí bio vajíčka na tvrdo, to bylo poprvé. Nebo ředkvičky… ano, já už toho nechám. Na akce totiž nechodíme jíst, ale plnit si svá přání.

Takže jsme taky vylepšovali playlist, tiskli jména do dvou klobouků, koupili dlouho hořící svíčky a vzali hodiny, masážní olej a čokoládové masážní máslo.

Když jsem si uvědomila, že je na akci přihlášeno dvakrát více lidiček než na minulou dotekovou, uvědomila jsem si, že musím vymyslet nový koncept programu večera a že improvizace mi nebude stačit – chtělo to plán.

Takže se sobota velmi zkracovala, oběd jsme stihli v 16 hod, milování proběhlo taky v kuchyni, a pak všechno pobalit, naplnit přenosnou lednici a v 19 hod být v Citadele.

Máme naprosto skvělé účastníky, protože chodí na akce včas!

Já jsem z toho byla tak dojatá, že jsem musela hned všechny obejmout, i když jsem někoho viděla poprvé. Pokud někdo nemáte rád objímání od ženy, tak mi to řekněte. Já jsem v tom taková spontánní, ale nechci se vnucovat. :)

Neměla jsem ještě zapálené svíčky, protože plyn ze zapalovače se prostě vypařil… i když jsem ho doma doplňovala. (Dnes jsme koupili nový zapalovač.) A tady musím pochválit úžasného muže, který mě zachránil, a pomocí zbylé jiskry dokázal rozhořet první svíčku. Sešlo se totiž skvělé nekuřácké společenství. A nikdo tedy neměl náhradní zapalovač. Za sirky bych byla vypsala velkou odměnu! Ale byla jsem v tu chvíli typická žena v nesnázích a nechala jsem muže, ať konají. Za chvíli se spolupráce na zapalování dalších svíček povedla dřív, než jsem stihla všechna ta objímací přivítání a akce mohla začít.

No, jestli takto budu popisovat všechno, tak to bude na knihu, protože akce končila v 5 ráno a opravdu se pořád něco dělo.

Takže stručné seznamovací kolečko, pár vět, proč jsme se sem dnes rozhodli přijet a co bychom rádi. Každý jiné představy, jiná očekávání… někdo už znal alespoň nás, někdo vůbec nikoho a někdo byl na jiné akci… Hned při příchodu mě zaujala věta „Tady to dnes vypadá úplně jinak.“ Ano, Citadela má mnoho tváří.

Bylo nás 14, a já jsem přemýšlela, jak vykouzlit atmosféru, aby se všichni cítili dobře, nikomu nebylo nic nepříjemné a abychom zrušili očekávání, předsudky a hodnocení a mohli jen být.

Vy, co jste tam byli, tak víte, jak to dopadlo. 🙂

Nechci tady popisovat přesný průběh akce, protože každá doteková je jiná a každá akce v Citadele je originál.

Ale ráda bych zmínila pár situací, které jsem vnímala sama za sebe.

Když jsem seděla v kroužku po první dotekové rozcvičce, tak se mi klepaly ruce dojetím. Byla jsem strašně příjemně překvapená, jak jste se do toho ponořili a jak jste to nádherně pojali. Dokázali jste vytvořit bezpečný prostor, kde se každý mohl cítit přijímaný, ať energie, která byla ve vzduchu, byla plná pozitivních vibrací. Upozorňuji, že všechny hračky s vibracemi byly vypnuté.

To, jak jste do slov předali své pocity, mě tak dostalo, že jsem sama sebe musela upozornit, že jsem v roli organizátorky, a mám tedy dál pokračovat… jinak bych tam asi začala brečet dojetím.

To, že další techniky se povedly víc, než mě vůbec napadlo, že je možné… asi nemusím říkat. Bylo krásné, že jsem u toho mohla být přímo jako účastník, protože kdybych se jen dívala zvenčí, asi bych byla moc závistivá. Někdy mi bylo až líto, že jsme neměli na jednotlivé poznávání se víc času… ale chtěla jsem Vám dopřát to hlavní, co mělo teprve přijít.

Náš kouzelný klobouk. Nebo dva klobouky. První určil pořadí, kdo bude dotýkán a druhý, kdo bude doteky dávat… to, že je kouzelný je už teď jisté, protože i když slečna v prvním kole odmítla, že ještě nechce, klobouk ji vybral hned v kole druhém.

U nás se totiž není čeho bát. Ale naprosto respektujeme, že pokud se někdo na něco necítí, tak se prostě vymyslí taková varianta, aby se cítil dobře. A kdyby ani to nepomohlo, tak může i odejít, protože někdy je té energie na někoho hodně.

Naprosto chápu, že se člověk nikdy nezavděčí všem. A tato akce byla i o sebepoznání, nejenom o poznávání různých doteků. A každý má své tempo. Věřím tomu, že některé sobotní zážitky budete vnímat ještě několik dnů. A některé nové poznatky, klidně i několik týdnů.

Já jsem se snažila postupovat pomalu, pohodově a pořád jsem sledovala vaše reakce.

Vždy byla fáze nádherného dávání, a příjímání… škoda, že z toho nejde udělat obraz. Malíř by si zajisté všiml, jak nádherné scény se nám tady udály. A ty výrazy uspokojení, když jste si uvědomili, že už je konec. Tolik zářících tváří během jediného večera. Klobouk dolů, ale tohle se vám opravdu povedlo.

Mě se moc líbily i přestávky. Bylo vidět, jak jste plní dojmů a máte chuť s úplně cizími lidmi sdílet své niterné prožitky. Tohle se může dít jen na akci, kde se cítíte v bezpečí.

A já jsem ráda, že jste i přímo mě osobně řekli strašně moc hezkých slov, vět, pocitů a pochval, Jako by se celý ten večer mohl jmenovat „Chválíme se navzájem“.

Je to docela nabíjející i vyčerpávající. A vy jste si vyzkoušeli obě varianty. Na konci, když už v klobouku nebyly žádná jména… jsem dostala spontánní nápad. Jak jinak, že. :) Ukázat vám tantrickou masáž penisu.

To, že se to povede včetně multiorgasmického vyvrcholení jsem teda v plánu neměla, ale jsem docela zvyklá na improvizace… a tak jsem to nějak ustála. A on taky 🙂

Já jsem si potom svou odměnu ještě navíc, po všech těch pochvalách, vybrala v provazech, když už jsem nesměla nic organizovat, a jenom jsem byla. Chvíli jsem se houpala i hlavou dolů, chvíli jsem trpěla bolestí, ale ten pocit, že jsem to zvládla a dostala se zase zpátky na zem, do náručí svého milovaného muže, tak to byl zase orgamus pro mě.

I když pro někoho asi jiný, než je obvyklé. Ale pro mě to bylo splněné přání.