Zpátky do školy

Reportáž z akce v Citadele, 15.9.2023

Prázdniny jsou za námi a školní rok zase začal. I když o dva týdny později a ještě v pátek.

Ono se to nezdá, ale první den školy může být tak náročný, že je potřeba se potom celý víkend pořádně dospat. My jsme se domů dostali kolem 5 ranní, a to jsme neodcházeli poslední.

Nachystat výuku pro tak nesourodou třídu, to je práce na desítky hodin, ale věřím, že když se akce dobře připraví, tak potom je menší šance, že se nepovede. A také věřím, že v kombinaci těchto úžasných lidiček, co na akci přišli, se akce musí povést vždycky. Takže si asi dovedete představit (po výuce zajisté i spočítat), že kombinace obojího udělá tu atmosféru, co jsme včera zažili.

Hudba na pozadí a hudba o přestávkách, nebo při některých situacích, jako by tam prostě patřila, alespoň já jsem teda byla mile překvapená, že po třech hodinách tvorby playlistu si to až tak sedlo.

Omlouvám se všem účastníkům, za zmatek okolo začátku, ale pedagogický sbor je těžké ukočírovat, když jsme neměli žádné setkání předem, ale byla to od začátku improvizace. Samozřejmě, že pan učitel Prdelka byl skvěle připraven, jenže cestou se potkal se studentkou Liškovou a to byl začátek...

Jmenovky byly důležité, a tak jsme vás potřebovali všechny v šatně, nicméně potom jsem některé studenty našla na terase, nebo u horního baru, a docela jsem se naběhala. Myslím, že by mi kolegyně Prsatá mohla zapsat jedničku z tělesné výchovy.

Máte můj obdiv, že jste si všichni poctivě přečetli školní řád a také, že jste nikdo nepozřel více alkoholu než pedagogický sbor. Tak uvědomělé studenty jsme již dlouho neměli! Ono 5 ran za každou skleničku opojného moku, je pravidlo, které bychom rádi aplikovali i na jiné akce v Citadele, ale kdo by na to pořád dohlížel, že.

Kolega Neplodný má na starosti už tolik organizačních věcí. Možná by se hodila nějaká čubka, která by stála stabilně poblíž lednice a rovnou by to zkasírovala, ať už sama na sobě, nebo by vyplatila 5 ran nějakému nápoji chtivému subíkovi.

V naší třídě se nám sešlo opravdu hodně výrazných osobností. Na reakce některých z Vás budu dlouho vzpomínat. Zvláště autor textu "třídní je frigida" na nástěnce by se měl zamyslet...

Doufám, že jste si každý z vás zahráli alespoň z části to, co jste si nemohli zahrát v klasické škole. Třeba to šukání s hlasovými projevy během výuky biologie v praxi, to jsem opravdu nikde jinde neviděla.

Nebo ta neskutečně milá atmosféra u matematické pětiminutovky. Já jsem ve škole pětiminutovky nesnášela, ale na Vás jsem se nemohla vynadívat. Strašně se mi líbilo, že se zapojila celá třída a ty výrazy ve tvářích, to bylo tak kouzelné.

I to jak jsme na začátku četli docházku, abychom věděli kdo je kdo a potom jste jako třída ukázali, že jste opravdu výborná parta. Do takové třídy bych chtěla chodit taky. Vzájemná spolupráce na jednotlivých předmětech a vaše studijní skupinky... každý se zabýval tím, co ho baví. Ve třídě se linuly zvuky spokojenosti, opakované spokojenosti a uspokojení.

Jsem ráda, že nikdo nekouřil na záchodcích, a že jste neodbíhali z výuky, ale všechnu fyzickou interakci jste si zvládli užít ve třídě. Přestávky byly plně využity a já jsem si místo dozoru mohla nádherně užít předmět "tělo na tělo" s kolegy z pedagogického sboru. Ona kombinatorika v praxi je sice předmět z vyšších ročníků, ale cítila jsem na vlastní kůži, že kolegové jsou zkušení a nebojí se pořádně chytit a přirazit. Opakovaně. A tak jsem byla ráda, že jsem si svůj první vrchol užila ještě před tím ukopnutým prstem.

Zajistit bezpečnost studentů ve škole, to není vůbec jednoduchá věc. Spotřeba kondomů si myslím mluví za vše. Ale to, že si třídní učitelka způsobí úraz, to je opravdu smůla. Naštěstí měl pan školník zásoby ledu (chtěli jsme je původně do hodin fyziky), a tak jsem asi 2 hodiny ledovala a modlila se, ať nemusím na pohotovost. Ono sedět někde v nemocnici na chodbě, nebo se moci alespoň koukat na to dění, které se ve třídě rozpoutalo po velké přestávce, to je neskutečný rozdíl.

A je to fakt nádherné, moci tam být. Časově to vyšlo akorát. Realizovala jsem se ve svých touhách stát chvíli u katedry a nebýt zkoušená:) Takže vlastně jsem byla pracovně neschopná až když jsem si odučila všechny povinné předměty. A tak jsem se jen omluvila kolegyni Prsaté, že kámasútru v praxi pro dnešek vynechám, a měla jsem čas se kochat.

Také jsem měla čas na povídání. Ovšem ráda bych si s Vámi povídala ještě víc. Někoho jsem vůbec nestihla poznat. Vždy ocením, pokud se se mnou na konci akce (teda v době kdy vy jdete domů - každý má jiný konec) rozloučíte a povíte mi pár slov. Jsem strašně zvědavá, jestli padáte únavou, nebo uspokojením, nebo jestli už vám běží čas a vy musíte stihnout další příjemné povinnosti.

Takže za domácí úkol chci od každého z vás krátkou zprávu, kde mi popíšete, jak se vám akce líbila a co by se dalo zlepšit. Včera jsme té češtině zase tolik nedali, takže budeme trénovat takto. A buďte rádi, že nebyl diktát. Fakt jsem se na něj chystala, ale pan kolega Neplodný mě při přípravách nedal pokoj a s penisem v puse se těžko něco dělá.

Rozhodla jsem se, že nebudu popisovat jednotlivé obrazy toho, co jsem viděla. Ale věřte, že to bylo neskutečné. Mnohokrát za večer jsem si uvědomila, kolik snů a přání vy všichni máte a jak je to pestré a různorodé.

Moci to s vámi zažít, vidět to, cítit ty feromony, slyšet ty výkřiky slasti, dávat pozor na ty louže štěstí a moci se dotknout ... někdy velmi hluboce. Věřte, že si toho vážím a moc si tyto večery užívám.

A úplně si nepamatuji, co všechno se dělo při té výuce mechanických strojů, protože jsem po pár vteřinách nebyla schopná se soustředit. Zkusila jsem počítat orgasmy, ale také jsem pohořela. A potom už jsem se dostala někam mimo sebe a nic nevím.

Moje milá třído, milí kolegové, budu se těšit na další setkání. A prosím vás, ty žákovské knížky... závěrečné známky vyplňuje pedagog. Já to poznám, když si to tam napíšete sami!