Citadela komorní a nádherná

Reportáž ze soboty 22.4. v Citadele

Venku bylo tak krásně, že je skoro škoda, se zavřít kamkoliv dovnitř. Ale věřte, že některé činnosti je lepší dělat mimo zraky kolemjdoucích, alespoň ve fázi učení se.
Hraje mi to totiž trochu na moji exhib. strunu, takže kdyby Citadela neměla zdi a mě mohl vidět někdo z civilistů… asi bych se rochnila blahem a studem.
Ale akce děláme pro ostatní a ne každý chce své touhy nechat na odiv okolí.
A proto jsem se rozhodla, že i akce pro 2 páry má smysl. Že méně je někdy více. A nejhorší, co se může stát je, že půjdeme spát před půlnocí.
Jak jsem pak byla překvapená, když jsme konečně spustili volnou zábavu… že byla skoro jedna hodina po půlnoci. Prostě bylo pořád co řešit, pořád jsme tak nějak plynuli a byli a dělali samé příjemné věci.
Volná zábava, byla ještě příjemnější, protože vyplynula sama ze situace a byli strašně krásné, cítit tu pohodu ve vzduchu. Představte si, že někdo udělá několika hodinovou předehru a potom se s vámi pomazlí a teprve potom se ponoří do vás, vezme si vás tak jak tam jste, úplně bez všech masek, které nasazujeme při jednání s okolím. Prostě takové malé flow, teď a tady a surové bytí v přítomnosti, tentokrát opravdu s tvrdým ("bytí").
Na začátku jsme povídali, když je hudba na pozadí a slyšíte se, a zároveň jste v příjemném prostředí, tak zábrany padají docela snadno. A já opravdu nemám problém se bavit úplně o všem. Takže v průběhu povídání příběhů ze života jsem postupně vysvětlovala bezpečnost. Troufám si říct, že jsem určitě někoho i vyděsila, když jsem popisovala, jak rizikové může svazování být. Ale pokud si člověk zapamatuje alespoň to, že hrát si s provazem bez bezpečnostních nůžek je fakt špatný nápad, tak za mě dobrý.
Probrala jsem všechny možné nervy, a slabá místa, co na těle máme. Kdyby to chtěl kdykoliv kdokoliv zopakovat, určitě mi napište, nebo se mě zeptejte na akci, ale bezpečnost je pro hraní a uvolnění hlavy fakt potřeba znát zleva doprava a taky shora dolů a určitě i ve 2 v noci … jako abecedu ve škole.
Pak jsme si vzali provazy, těch mám s sebou vždycky dost, takže když se chce někdo učit, nemusí si hned kupovat vlastní… a pak už jsme si ukazovali, popisovali a zkoušeli. Bylo to takové velmi intenzivní, chtěla jsem, aby si zkusili každou věc hned a ještě na několik různých způsobů… takový skoro výukový tábor vázání uzlů, akorát ve skautu se nestane, teda doufám, že by z toho byly svázaní lidé… no, nevím, zkusím zjistit 😍
Dost bylo uzlů, potřebujeme si pořádně osahat, co se nám na tom vázání vlastně líbí… a tohle bych doporučila vyzkoušet úplně všem. Protože dokud neochutnáte, nebo necítíte… jak může být provaz velmi velmi intenzivní… tak asi těžko popisovat.
Nejlépe vám tohle řekne ten, koho jste se rozhodli vázat. A protože už jsem mockrát viděla, jak někdo zvenku hodnotí, a analyzuje… a potom sebere odvahu a nechá někoho, kdo to umí, aby mu to ukázal… jsou to nádherné okamžiky. A cílem tohoto večera bylo, aby hned po první lekci vázání, mohl člověk přijít domů, a dlouze si hrát a vědět, jak to tomu koho svazuje udělat příjemné… nebo prostě a jednoduše, jak mu to udělat 😉