Šalina- pohled z druhé strany

Šalina naplněná vlhkým vzduchem, který se postupně srážel na studených oknech v drobných pramíncích stékal na gumové těsnění.

Když se jí podařilo protlačit se davem dovnitř, ve vlasech se jí stále leskly kapky deště.

Žena, kterou jen tak nepustíte z hlavy, nedotknutelná královna na šachovnici všednosti. Párkrát jsem ji v tomto spoji zahlédl. Dlouhé tmavé vlasy jí volně splývaly, podtrhovaly divokost, která se jí leskla v očích.

Využil jsem příležitost a davem se protlačil blíž k ní. Stála zapřená o tyč s nohama mírně rozkročenýma jak mezi nimi svírala objemnou tašku.

Chvíli vypadala jako tanečnice co se chystá vzlétnout, co se připravuje předvést svůj nejlepší výkon, jen ji v tom brání dav fanoušků tlačících se blíž ke svému idolu.

Řidič prudce sešlápl brzdu setrvačnost mě přitiskla těsně k ní, cítil jsem vůni jejích vlasů, její parfém a pevnou postavu, cítil jsem jak se jí svaly napínají ve snaze udržet rovnováhu. Bohyně jsou nedotknutelné, touha hnala mé ruce vpřed, přesto že hlava se snažila odtáhnout, odejít, uniknout z této chvíle, která trvala věčnost. Vnímal jsem jak je má ruka položená na jejím boku, jak se sune níž a dotýká se oblého zadečku. Lehce jsem prsty přejel po dolním okraji zadní kapsy džínů.

Při doteku mi tělem projel záchvěv, jaký jsem dlouho necítil. Srdce mi bušilo že jsem měl strach že bude slyšet i v té hlučné, přeplněné šalině.

Ne, tohle jsem nikdy neudělal, měl bych se stáhnout, protlačit se davem někam daleko od ní. jenže nohy neposlouchaly, cítil jsem slabost, závrať jako ve velké výšce, jako když jsem se poprvé v životě vznesl na padáku, pod nohama se mi otevírala propast …

Ta její vůně… Neposlušné ruce chtějí víc. Přejížděl jsem z jedné půlky na druhou a chvíli váhal než mé prsty sebejistě odbočili na dálnici středového švu a začaly sjíždět do údolí rozkoše. Cítil jsem její teplo, jak se chvěje, jak hledá místo kam rychle utéct. Jak se schovat a také jak je zvědavá, co bude dál. Jestli se tento rozjetý vlak zastaví. Ještě kousek, ruka se ocitla mezi rozkročenými stehny.

Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, ve tvářích jsem cítil nahrnutou krev, stud a touhu jak spolu zápasí. Už nebylo cesty zpět. Nebylo kam uhnout, kostky jsou vrženy.

Pak jsem ucítil pohyb její pánve, jak se nastavuje aby se mé prsty mohly volněji dotýkat mezery sálající horkem a rozkoší.

Co se změnilo, proč najednou nechce utéct?

Přejížděl jsem prsty po rozpálené kundě a cítil jak se jí zrychluje dech. Líbí se jí to. Bohyně jsou nedotknutelné, opakoval jsem si v duchu a cítil jak jí v rozkroku tepe, jak jemně přiráží, jen tak jemně aby si toho nikdo nevšiml.

Představoval jsem si, že má zavřené oči. Ruce přivázané k tyči, svět zmizel, autobus se rozplynul v mlze ….

Syčení dveří a příval chladného vzduchu, návrat do reality. Rychle jsem se zapojil do davu a nenápadně vystoupil. Ruku, která před chvílí hladila roztouženou krásku, jsem strčil do kapsy, snad v ní ještě chvíli zůstane její teplo, její vůně. Bohyně jsou nedotknutelné, a dnes jsem se jedné dotkl …

Dedicated to Catherine M.