Pokoj s violoncellem - díl 1.

Otáčíš hlavu, protože slyšíš, že někdo bere za kliku. Vcházím, zamykám a Ty sleduješ každý můj krok. Nespěchám a pomalu přistupuju k Tvé siluetě skryté ve stínu mimo okruh světla lampy. Už samotný zvuk stisku kliky v Tobě vyvolal další záchvěv potlačované nedočkavosti. Zastavil jsem se teprve několik centimetrů u Tebe. Aniž bych se Tě dotkl nakláním svou hlavu k Tvé. V bříšku cítíš jemné chvění potlačované žádosti. Vztáhnu ruku a přejedu Ti po Tvých krásných vlasech a lemu županu. Nahnu se ještě blíž a naše rty se téměř dotknou. Motýli v Tvém břiše divoce rozkmitají svá křídla. Cítíme svůj dech. Toužíš po tom, abych Tě políbil. Já se však odtahuju. Rozvážu Tvůj pásek a padající lehká látka umožňuje motýlům se rozprchnout do všech koutů pokoje. Stojíš přede mnou nahá, jak jsem po Tobě žádal, jen s černou mašlí kolem krku. Nahá a tak nádherná. Beru Tě za ruku a vyvádím Tě ze stínu. Ke zdi s lehoulince nažloutlou barvou teplého světla lampy. Vidíš, jak z kapsy vytahuji černý šátek. Jsem opět jen kousek od Tebe a velice pomalu Ti přikládám šátek k očím. Poslední, co vidíš jsou mé oči a rty. Oči obsahující nekonečnou touhu po Tobě. Oči, jejichž výraz určený výhradně Tobě už dobře znáš. Pak se Tvůj svět promění ve slepotu naplněnou zakrátko barvami zvuků, vůní a chutí. Cítíš tlak šátku vzadu na vlasech, kde jsem ho pečlivě uvázal. Chci, aby ses zády opřela o zeď. Můžeš si pokrčit kolena, ale pánev, záda i hlava se budou dotýkat zdi. Ruce si dej na zadek a uvězni je tak svým tělem a jeho vahou na zdi. Nebudeš je potřebovat. Zatím. Nohy roztáhni alespoň na šíři ramen. Příkazy Ti šeptám téměř neslyšně do ucha. Cítíš teplo na svém lalůčku. Nesmíš se hýbat. Odstupuju a oznamuju, že se budu chvíli dívat. Sluchem rozpoznáš, že jsem posunul židli a usedl na ni. Taky slyšíš, jak beru chlazené Chablis ze stolu a nalévám si do sklenice. Stojíš tam jen pro mě. Víš, že si Tě prohlížím všude. Zcela bezostyšně Ti oznamuju, že se mi moc líbíš a že chci, abys pro mě roztáhla nohy ještě víc, protože chci vidět i ji. Uděláš to po krátkém zaváhání. Tvoje tělo toužilo po mém doteku, ale ten se nekonal. Jsi z toho trošku vyvedená z rovnováhy. Představa, jak Tě hltám očima Tě vzrušuje i popouzí zároveň. Víc, říkám. A ty ukazuješ svůj otevřený klín do tlumeného světla tušeného přes tmavý šátek. Než ale dokážeš vnímat své rozporuplné pocity, jsem najednou u Tebe a jemně hladím Tě po tváři, bradě, krku. Jsem tak blízko, že cítíš moji vůni kůže smísenou s jemným parfémem. Prsty na okamžik zmizí a vzápětí Ti něčím chladivým přejíždím přes horní ret. Chápeš, že jsem namočil prst do vína. Otvíráš svá ústa a prst může vniknout dovnitř. Jazyk Ti provádí bleskový chemický rozbor a Ty si vychutnáváš chuť jediné kapky. A pak další a další. Cítíš studené orosené sklo sklenice, kterou Ti přiložím ke rtům a dávám Ti pít. Kapku, která ulpěla Ti svými ústy nečekaně slíbnu a Ty pocítíš zklamání, že jsem se nezdržel. Nestačíš ho ale odžít, protože jsem nečekaně zpátky. Cítíš mé rty a chuť. A třas, který Tě ovládal, aniž bys ho vůbec předtím vnímala, konečně odchází. Tvůj vnitřní zrak zaplní barvy a záblesky a divoce se líbáme. Toužíš se ke mě přitisknout. Své nahé tělo na mé oblečené. Odlepíš se od zdi. Nedovolím Ti to a rukou Tě rázně přitlačím zpět. Tvým trestem je plácnutí přes stehno, které lehounce štípne, nečekaně blízko klína. Tvé rty ztratí mé. Stojím u Tebe a cítíš můj dech. Chci, abys otevřela ústa. Namísto polibku, Tě ale uchopím za dávno vztyčnou bradavku prsu a jeho nejbližší okolí a silně stisknu. Nával vzrušení, které proběhne Tvým klínem Tě velice překvapí. Vtom Tě opět líbám do otevřených úst a stisk ještě sílí. Cítíš něco jako bolest, ale bolest nesmírně příjemnou a rozehrávající v Tvém těle úplně jiné tóny. Tóny violoncella. V příštím okamžiku je vše pryč. Stojíš tam, snažící se postihnout moji dynamiku. Ta je ale zatím schválně nepolapitelná. Stud už odešel a Tvé tělo na rozdíl od Tvého myšlení už začíná chápat podstatu. Nevidomá netušíš, kde jsem, když Tě po chvíli nečekaně a dlouze políbím na podbříšek. A pak znovu vedle. A ještě. Jsem nesmírně pomalý. Každý polibek rty i jazykem trvá několik sekund. Líbám Ti vnitřní strany stehen. Líbám Ti místo, kde máš oholené pubické chloupky. líbám Ti vše okolo. Přestože Tvé nohy jsou roztažené, nikdy nejdu dál, než na okraj Tvých závojů. Zalívá Tě vlna vzrušení a toužíš, abych se Tě dotýkal i tam. Touha je marná. Víš, že jsi mokrá a víš, že musím intenzivně cítit její vůni. Víš taky, že mi chutnáš a chceš, abych Tě tedy ochutnal. Namísto toho vstávám.

pokračování příště...