Okno do dvora

Manželé K a T

Jednou v noci, když bylo takto parno, jako je v posledních dnech, jsem se vzbudila a měla žízeň. Vstala jsem, zkontrolovala spící dcerku, a šla se do kuchyně napít vody. Rozsvítila jsem jen malou lampičku, kterou máme na kuchyňské lince. Natočila vodu a osvěžuji se. Otočím se, podívám z okna a najednou vidím, že v protějším bytě je taky rozsvíceno a sleduje mě soused. Já měla na sobě jen spací kraťase a tak jsem lampičku rychle zhasla a odešla. Nebudu to řešit, nejspíš nic neviděl.

O den nebo dva později jsme s manželem K venčili psa a co se nestane, potkáme souseda, který mě v noci viděl. Červenal se, rychle přešel na druhou stranu chodníku a dělal, že nás nevidí. K se na mě zmateně podíval, vypadalo to divně. Vysvětlila jsem mu, co se v noci stalo, mávli nad tím rukou a nechali to být.

Další týden se noční situace opakovala, tentokrát jsme ale byli v kuchyni oba. A v pyžamu, už nebylo takové teplo. Soused se opět díval, ale spíš po očku, protože vypadal, že ještě něco dělá. K mě objal a začali jsme se v potemnělé kuchyni líbat, a čekali, jestli se soused zastaví. Zastavil!

Koukána nás jak se líbáme. To je šmírák, řekli jsme si, ale nám se to vlastně líbí 😊 Abyste věděli, bydlíme na sídlišti, kde jsou domy relativně blízko sebe, takže vidět jsme byli zřetelně. Pokračovali jsme tedy dál, K mi svlékl pyžamo, natočil mě k oknu, stoupnul za záda a hrál si s mými krásnými, potetovanými ňadry. Soused držel místo, dokud jsme nezhasli a neodešli to dokončit do ložnice.

Po pár dnech narazil K na souseda, pozdravil ho a na rovinu se ho zeptal, jestli se mu to líbilo. Přikývl. A tak jsme získali našeho sousedského šmíráka Toma 😊
Příběh pokračuje dál, ale to necháme zase na jindy…..