Šalina

Konečně blikla zelená. Rozbíhám se za šalinou, která zpomaluje u zastávky. Z vlasů mi stékají kapičky deště za límec. Proč to mám tak těžký? Kromě knížek z knihovny vleču ještě nákup. Že jsem musela být tak líná dojít ještě těch pár metrů navíc k nám do obchodu. Teď tak tak popadám dech. Ne, je to dobrý. Nastupuje tolik lidí, že to stihnu. To snad musel vynechat jeden spoj. Lidi se mačkají v uličce jako sardinky. Protlačím se dál ode dveří a spustím těžký batoh s žuchnutím na zem. Přidržuji ho kotníky, aby se nesvalil.
Dech se mi konečně zklidňuje. Zírám na zapařené okno, na kterém si některé kapky začaly dělat cestičky. Na další zastávce přistupují další lidé. Teď už fakt nemám kam uhnout. Visím odevzdaně na tyči. Stejně bych neměla kam upadnout, i kdybych se pustila. Ne, vážně se neposunu. Zezadu se na mě někdo tlačí. Asi chce projít dál. Blbost. Není kam. Zůstal stát za mnou. Cítím jeho dech ve vlasech. Blééé. To je peklo. Ta šalina ve špičce je vážně nesnesitelná. Řidič přibrzdil a cestující se lehce zhoupli, aby chytili balanc. Člověk za mnou se na mě přimáčkl. Ucítila jsem na svém boku něčí ruku. Ztuhla jsem. To snad ne? Co je to za blbce?
Musím se rychle dostat aspoň o dva metry dál. Zvažovala jsem své šance úniku. Ruka se mi pomalu sunula z boku na zadek. Přešlápla jsem z nohy na nohu a zhluboka se nadechla. Jo, vlevo do té skulinky za tu paní v červeném kabátě. Popadnu batoh a zdrhám. Ruka mě něžně pohladila pod kapsičkou džínsů. Trošku jsem zaklonila hlavu a cítila na páteři lehké brnění. Ruka se přesunula na druhou půlku zadku. Prsty jemně stiskly. Ani jsem se nehnula. Půlky se mi reflexivně stáhly a zase uvolnily. Co to může být za chlapa? Co když je hnusnej, starej, plešatej, s břichem? Prsty teď cestovaly k prostřednímu švu mých džínů. Jemně se sunuly po švu dolů, pak nahoru a zase dolů. Upřeně jsem sledovala kapičky na okně. Ještě kousek níž. Prosím. Ještě kousek. Tváře mi začaly hořet. Muž se víc přitiskl k mým zádům. Trošku jsem proti němu vyšpulila zadek. Cítila jsem, jak mi tuhnou bradavky.
Ruka se sunula dál. Nohy rozkročené kolem batohu jí nebránily v průzkumu. Prsty mě lehce hladily kundu, přes pevnou látku džínů. Cítila jsem, jak mi vlhnou kalhotky. Ano, tam. Tam je to moc příjemný. Pán o dvě sedadla dál zíral nepřítomně do prostoru za mnou. Vychutnávala jsem doteky na své kundě. Tajila jsem dech, který se mi zrychloval. Sakra, není možný, aby si toho nikdo nevšiml. Ruka mi něžně hladila zadek. Z otevřených dveří vystupovalo hodně lidí. Jo, přestup na autobus. Místo za mnou se uvolnilo. Paní v červeném kabátě nahradily dvě dospívající slečny. Na uvolněné sedadlo si sedla unavená žena a přitáhla si na klín ufňukaného chlapečka s nudlí u nosu. Za oknem bylo vidět řadu nových domů. Jo příští zastávku. Popadla jsem batoh a sešla schůdky. Dlažba byla ještě mokrá. Některé březové lístky svítily jak zrcátka, jak se do nich opíraly sluneční paprsky. Fakt, ono bude ještě dneska odpoledne hezky.