Report z domova

Chystám se jednou zase do Citadely, jako bych tam už nebyla celou věčnost. Stýská se mi, mám ráda to domácí prostředí, kde nemusím řešit kdo jsem venku, ale mohu být tou, která jsem uvnitř. Tou divokou, tou zlobivou a tou drzou… je nás tam hodně.

Dnes možná i tou unavenou a zároveň naddrženou.

Jenže za pět minut půl osmé mi přijde zpráva, že se mění plány a Citadela bude pro dnešní večer ve tmě, sama a opuštěná.

To ne, já už jsem přeci oblečená a dokonce mám na místě sraz s kamarádem, kterého jsem letos ještě neviděla.

Ok, ještě že žijeme ve světě mobilních telefonů, volám, už je na cestě… stačí prý jednou zahnout jinak, a může svůj cíl změnit. Sejdeme se tedy u nás doma.

Chudáci sousedi 🙂

Když zazvonil zvonek, přišlo mi to všechno najednou strašně brzy. Takové opravdové, že se to fakt děje, a to jen přijel kamarád na návštěvu.

Můj pán mě poslal otevřít, prý jsem dnes tak krásná, že musím hosta nadchnout hned u dveří. Schovávám se za dveřmi, aby mě neviděl soused, přeci jen, mám na sobě to, v čem obvykle chodím do Citadely.

Je to super, když někdo přijede autem, že nesmí pít alkohol. Někomu to může přijít divné, ale pro mě je to strašně úžasné, protože si myslím, že nejlepší uvolnění a nejlepší BDSM hry se dají zažít s čistou hlavou. Když člověk pije, nebo užije jakékoli jiné drogy, tak potom mám strach. A strach brzdí to, co mám na BDSM tak moc ráda, a to je ten pocit absolutna, ta bezmezná a absolutní důvěra. Ta možnost, oddat se tomu, kdo je v dominantní roli, ta možnost se nechat úplně oblbnout koktejlem z hormonů, který se míchá posupem času a který je tím lepší, čím víc mohu tomu druhému věřit, že ví co dělá, a že má věci pod kontrolou. Já mohu svoji sebekontrolu hodit za hlavu a být úplně v subspace a naprosto bezmocná. Tam jakákoliv kapka alkoholu může tuto nádhernou hru udělat reálně nebezpečnou, a nebo hlídanou ze spodu, kdy submisivní osoba musí řešit, jestli dominant má čistý úsudek, nebo jestli se nechal unést situací.

No, asi mám štěstí na dominanty, protože ani můj pán nepotřebuje pro hry se mnou alkohol a zážitky, které z toho vznikají jsou opravdu neskutečně hluboké. I tak, se mi často stane, že si vše nepamatuji, jako bych byla opilá, měla jsem okna a výpadky paměti… ale to je prostě jen tím, že moje herní hormony působí na stejné receptory, jako bych něco pila, i když ve všech hrách bývám naprosto střízlivá.

Takže jsme u velkého šálku čaje seděli u nás na gauči a povídali, jako bychom se viděli včera, a ne naposledy na podzim:)

Zapomněla jsem Vám říct, že jsem si zapomněla vzít kalhotky, chtěla jsem si je dát, těsně před odchodem, ale tím, že jsme nikam nešli… prostě se to tak nějak stalo, a kluci se toho chytli a pořád zkoumali, jak mi šikovně vyhrnout sukni a jak mít hezčí výhled, jeden shora přes moje tělo v náruči a druhý zepředu, s mýma nohama na klíně.

No, jako malí kluci, tyhle hry prostě nikdy nikoho neomrzí a já se červenala jako ta malá holka a přišla jsem si strašně nepatřičně.

A taky jsem se těšila na závěs. Miluji provázky a ráda se houpu ve vzduchu a můj páneček mi slíbil, že mě dnes večer pohoupe, takže jsme dopili čaj, já jsem běžela na záchod a pak jsme se přesunuli do ložnice, kde pod stropem visí náš nádherný pevný a tvrdý bambus.

Je to škoda, že jsem měla jen jednoho diváka, ráda trpím před více lidmi… tak jsme z něj udělali aspoň fotografa. Ale fotky jsem ještě neviděla, protože se bojím, že mi to pokazí mou představu sama sebe. Já když visím, tak se cítím krásná, cítím se zranitelná a cítím se odhodlaná to vydržet. A pokud vím, že se lidé dívají, vydržím toho víc, víc se dostanu do odevzdání se, víc vypnu hlavu a míň řeším techniku. To je drobná nevýhoda toho, když někdo jednou učil vázat, tak potom tu techniku ví do detailu a pozná každou chybičku.

Takže jsem se zase tolik neuvolnila, ale byla jsem spíše v kritickém módu, ale nechtěla jsem sama sobě kazit večer… no prostě jsem zasloužila na zadek.

Nebo jsem se prostě jen tak hezky postavila k posteli a vystrčila zadeček?

Ano, poznali jste správně, tady se už tolik neřešilo vázání a přešlo se v hraní. A protože dva dominanti na jednu čubku je poměr tak akorát, aby dominanta nebolela ruka… tak se mi to líbilo.

A kluci se domluvili, že mi udělají proužky. Jeee, já už jsem tak strašně dlouho neměla proužky. Ale musíte být citliví, já jsem dnes taky hodně citlivá a opravdu mě to bolí… Když bych tak byla o dva týdny jinde v tom svém zatraceném cyklu, tak bych přeci snesla daleko víc.

Takže jsme střídali pozice a spankové úvazy a nátroje a tak nějak se dařilo, jen jsem nesměla křičet… správný spank je takový, jaký ho čubka potřebuje a takový, aby si ho pán užil. Takže jsem prožila i několik zkoušek odolnosti, citlivosti, zkoušek cukru a biče, a pořád jsem si nějak nedokázala uvědomit, že na mém zadečku už opravdu naskakují proužky. Po každé byť jen malé pauze jsem totiž hlásila, že zadeček už zase nebolí… ale po každé další ráně zase tělo hlásilo, že je toho moc, a že už to nedávám… Chtělo to takové to přepnutí… kdy se tělo naladí na to postupné zhoršování stavu věci a hlava se vypne a nechá to vše dít se. Na chvíli se mi to povedlo, byla jsem v pozici, ruce nad hlavou svázané k sobě a pevně utažené pod stropem, nohy od sebe a zadeček vystrčený, prohnutá záda. Po každé ráně jsem se hnula, ve směru úderu, vychutnala si tu postupně měnící se bolest a znovu se vyšpulila, abych dala najevo, že jsem připravena na další. A tak se z toho stal úplně automatický proces, už jsem to neřídila já, ale dělo se to samo, rána, reakce těla a znovu vyšpulení se… poddala jsem se tomu a užívala si ty pocity, že to bolí, že to neuvěřitelně bolí, že to nesnesitelně bolí a stejně jsem chtěla dostat víc a ještě jednu… a takových ještě jednu bylo opravdu hodně.

Fyzické tělo naštěstí nechce zničit samo sebe a tak pánové věděli, kdy potřebuji pauzu, odvázali mě, a začali být velmi hodní…

Dobře, ta scénka s tím mokrým orgasmem a kaluží, ve které mi můj pán vymáchal vlasy… tak ta nebyla úplně podle mých představ, ale strašně jsem si užila to, jaká jsem špinavá čubka a strašně jsem ho nenáviděla za to, jak mám načichlé vlasy vlastními šťávami a jak nemůžu jít do koupelny, ale musím tu být a podržet jim, ať budou dělat cokoliv.

Pauza by se dala popsat tak, že to bylo dlouhé, a víceméně příjemné… kouření, hlazení, plácání, milování, lízání, hračky, … prostě takové ty normální věci, co se dějí v posteli, když jste tam ve třech 🙂

Ale já jsem přeci ve svém kritickém období a pořád musím být s něčím nespokojená (holt mi nedali roubík a tak jsem jim to mohla říct)...

Už přesně nevím jak jsem to formulovala, ale vyslovila jsem přání. A přání to bylo velmi jednoduché a zároveň velmi neuvážené, přeci jen, jsou to dva dominanti. Ale protože jim mohu opravdu věřit, tak jsem to zkusila.

Chtěla bych, aby jste to, jak jste mi drsně dali na zadek, aby jste to neukončili, ale pokračovali dál, a aby to bylo ještě drsnější, bezohledné, bez možnosti protestovat, bez slitování,a až budu mít fakt dost, a nebo až odpadnu bolestí, tak chci pořádně ošukat a potom chci, abyste stále ještě nekončili, ale pokračovali dál, až jak vy sami budete chtít.

Teď bych asi měla poprosit pána, aby si to psaní převzal, protože si spoutu věcí nepamatuji, nebo je mám v mlze, nebo jen prostě nědokážu racionálně popsat, co se dělo. Ale to přepnutí se, do stavu absolutní čubky bylo tak rychlé…. že si třeba vybavím emoci, kdy jsem opravdu měla strach, že to nikdy neskončí, že to nedokážu, a že to přeci musí vidět, ale vůbec na to neberou ohled… ale nebojte, byli skvělí. Přesně věděli, kdy jsem byla za hranou, kdy na hraně a kdy v rauši a neustále balancovali mezi těmito body a užívali si ten pohled na mě, užívali si mě, mé tělo a mé emoce.

Na zadek jsem dostala opravdu pořádně, třeba ta pozice kdy jsem u toho tancovala na špičkách a bolestí jsem nedokázala udržet rovnováhu, ale přeci jsem musela, jinak to bolelo jestě víc a pauzy byly kratší a kratší… Nebo ty svorky na bradavkách a propojené se svorkama na pyscích a k tomu další rány na zadek… ty pevné stisky mého těla, abych se tolik necukala a zvládla víc bolesti, to bylo prostě dokonalé, naprosto pochopili mé přání a doslova předčili mé očekávání.

A hraní pokračovalo, roubík, abych nemohla křičet… kolíčky, jak na bradavky, tak pysky, velký anální kolík opakovaně s ním ojetý zadeček… svázaná na posteli, …já opravdu nevím, kolik odepřených a kolik vynucených orgasmů jsem zažila, ale byla jsem úplná hračka, která neměla právo rozhodovat, jestli její tělo bude mučeno rozkoší, bolestí, nebo orgasmy, prostě se to dělo a já jen sloužila jejich potěšení.

Když mi tam zasunul penis a kolíčky na pyscích přimáčkl několika přírazy, tak jsem myslela, že zešílím bolestí, jenže jsem ještě netušila, že kolíčky sundá a vymění za kovové svorky a bude přirážet ještě víc.

Držela jsem zepředu, pak zezadu, s bolavými pysky, prsy i zadečkem a měla jsem stále v sobě ten obrovský anální kolík, pak i ruku… vlastně nevím, opravdu si to všechno nedovedu poskládat do nějakého popisu vhodného pořadí. Ale postel byla opravdu mokrá a já jsem potřebovala cukr, vodu a obejmout. Tohle bylo tak krásné, že jsem jim ještě ten večer odpustila všechno to co mi provedli a domluvila jsem se s nimi, že na opakování se lépe připravím a budu ve své vášnivé fázi cyklu.