Únos II (pohledem se zavázanýma očima)

..... podobnost s povídkou „Únos“ je čistě náhodná:-)

Už je to pár týdnů, co jsem dostala k narozeninám netradiční dárek – poukaz na „překvapení“ - nic víc, nic míň jsem se z něho nedozvěděla. A dnes prý nastal den „D“, kdy si dárek vyberu. Mám si obléci něco sexy, v čem se budu O. líbit a nic dalšího neřešit. Začínám hořet nedočkavostí a hlavou mi běží různé scénáře, co se asi tak večer může dít. Už o pár hodin později zjistím, jak moc jsem se ve svých představách držela při zemi. Dnešní večer bude mít k romantické večeři a privátnímu wellness fakt hooodně daleko.

Nasedáme do auta a s veselou náladou vyrážíme do neznáma. Za malou chvíli mě ale trošku přejde humor, když O. zabočí na blízké parkoviště, kde mi páskou zaváže oči a pouty sváže ruce. Prý, jestli to tak vydržím, pojedeme dlouho. Po zádech mi přejede první záchvěv mrazení. Večer se začíná ubírat zajímavým směrem, ale vlastně proč ne. Překvapení mám ráda, a tak se dobrovolně poddávám nové situaci.

Snažím se odhadnout, kam asi jedeme. Vnímám odbočky, semafory, zvuky a změny světla a stínu, když projíždíme pod mosty. Prokousáváme se brněnskými kolonami a tuším, že najíždíme na dálnici směr Olomouc. Po chvíli se ale spustí liják a bubnující déšť na okno mě připraví i o poslední zbylé smysly, kterými jsem se ještě mohla orientovat a ač nerada, musím přiznat, že jsem úplně ztracená.... Ještě chvíli se snažím aspoň počítat písničky v rádiu, abych byla schopná odhadnout čas, jak dlouho jedeme, ale poté vzdávám i to. Za zavřenýma očima si představuju, co mě asi čeká. Z mého snění mě vytrhne prudký sjezd na štěrkovou cestu, zabrždění a vypnutí motoru. Tak jsme asi tady..... chvíle napjatého očekávání......... pípne mu zpráva...... prý máme ještě chvíli čas......

Po pár nekonečných minutách vystoupí z auta, otevře mi dveře a doprovází mě po štěrku dál. Zastaví..... vyvleče své rámě z mého lehce křečovitého sevření......... políbí mě na tvář a řekne jen „Užij si to“. Pak už slyším jeho kroky mizící v dálce..... „Co???? To jako vážně???“...... „Pomóóóc“, chce se mi křičet, ale zadusím to v sobě a jen bezradně stojím s pevně svázanýma rukama a zavázanýma očima.... “Kde vlastně?“. V tu chvíli ale slyším další kroky z druhé strany. „Hurá, vrátil se pro mě“, pomyslím si naivně. Někdo mě bere za ruce, ale O. to není. Nevím, co teď ve mně převládá, jestli strach nebo vzrušení. Neznámý mě jemně naviguje po cestě dál. Slyším otevření dvěří auta a z tlaku na záda pochopím, že si mám nastoupit. Neřekne ani slovo a já nějak nemám odvahu se na cokoli ptát nebo vzdorovat. Dveře se za mnou zaklapnou a už není cesty zpět. V ten moment ale ucítím povědomou vůni a spadne mi obrovský kámen ze srdce. Ještě pro jistotu pohladím jemnou kůži sedačky pod sebou a ano, není pochyb, v tomhle autě už jsem kdysi jela. Srdce se mi rozbuší ještě víc, teď už ale ne strachem. Ten je zcela vystřídán mrazivým vzrušením. Vím, že jsem v dobrých rukou a ať bude pokračování večera jakékoli, bude se mi to určitě líbit.

Celou cestu nepadne jediné slovo, ale atmosféra v autě by se dala krájet. Snad i ONI se těší na to, co přijde.
Zastavíme.... vedou mě do nějakého domu...... schody a další schody..... místnost..... postel...... čtyři ruce mě postupně připravují o většinu mého oblečení. Nechají mi jen moje černé krajkové punčochy. Hmmm, jdou rovnou k věci..... dneska to teda na dlouhou předehru nevypadá:-) Pak ale očividně dostanou nějaký nápad, zvednou mě z postele a odvádí do jiné místnosti. Je tu asi docela tma. Ani se nenaděju a už se mi kolem rukou a nohou obtáčí jako hadi čtyři řemínky. Teď mám asi poslední možnost bojovat a snažit se utéct, možná bych mohla zkusit kopat nebo kousat...., pomyslím si. Ale k mému vlastnímu překvapení se o nic z toho ani nepokusím..... touha je silnější než já.

Přichází první doteky, jen letmé a něžné, ale přesto mám pocit, že mi kůži rozpalují do ruda, jak jsou žhavé. Se zavázanýma očima jakoby bylo všechno mnohem intenzivnější. Nemůžu se dočkat, až se mě dotknou znovu.... na krku.... za uchem..... pod kolenem...... na vnitřní straně stehen....... přes bradavku...... pod pupíkem..... Někdy je to pohlazení...... někdy polibek........ někdy jemné poškrábání nebo olíznutí...... Nikdy nevím, odkud to přijde a bude to ON nebo ONA nebo snad OBA zaráz?.......... Pak to najednou vzduchem zasviští a ŠVIH! Do mého zadečku se zakousnou kožené konce důtek..... nestihnu se ani vzpamatovat a znovu PLESK!, tentokrát asi nějaká plácačka. Na omluvu to vždy proloží dalším jemným hlazením a laskáním, ale pak zas přijde další rána. Někdy jen naprázdno ve vzduchu, ale už jen ten zvuk mě dohání k šílenství. Moje vzrušení nabírá neskutečných obrátek..... cítím, jak mi stéká proužek mé vlastní vláhy po stehně. Jsem mokrá snad už i za ušima a vím, že chci víc a víc.

Slyším, jak se otevřou dveře do místnosti. Pak mi dají napít. Aha, tak to byl asi jen číšník. Panebože, to mě takto viděl ještě někdo další?......... Stojím skoronahá přímo naproti dveřím.... nohy široce rozkročené a přivázané ke sloupům, ruce zavěšené na trámu....... bezmocná....... roztoužená....... a vydaná napospas svým únoscům. Je mi už všechno jedno. Přeji si jen, aby nepřestávali. Když si ONA přede mne klekne a zničehonic jazykem projede můj klín, je to jako elektrický výboj. „Ano!“, „Prosím!“, „Ještě!“ Teď už si se mnou můžou opravdu dělat cokoli. Jsem jen JEJICH. Nebo že by ne? Těch rukou je najednou nějak víc..... a tenhle dotek je mi povědomý....když se ke mně nově příchozí nakloní blíž, aby mě políbil na šíji, nemám nejmenších pochybností, že je to O. Co si asi myslel, když vstoupil do této místnosti? Jestlipak se mu líbí, co vidí? Musí to být pro něj jistě nevšední podívaná. Chtěla bych teď mít volné ruce, abych mu jimi mohla přejet přes kalhoty a ucítit jeho vzrušení..... Wrrrrr....... chtěla bych, aby mě hned teď a tady pořádně oš........!

Ale na to nemám nárok. Já totiž dnes o ničem nerozhoduji. A o to víc si to všechno nekonečně užívám.
Když mi někdo z NICH přiloží k mojí roztoužené kundičce masážní přístroj a spustí vibrace, nejsem už schopná zadržet přicházející vlnu spalujícího orgasmu, který se mi rozlije celým tělem. Svíjím se přivázaná v řetězech a vychutnávám si tu neskutečnou rozkoš.

Dají mi chvilku na vydýchání a pak mi rozvážou nohy. Trochu smutně si postesknu, že už to končí. Omyl! Rozvázali mi je jen proto, aby mě mohli posadit na nějakou stoličku, ruce stále svázané. „Fajn, aspoň si chvilku odpočinu.“ Další omyl! Stolička se dá do pohybu, začne mi vrnět mezi stehny a za chvíli se mi mezi ně zanoří veliké dildo. V mokré kundičce nečekaně snadno klouže a zajíždí neuvěřitelně hluboko. „Panebože, co je tohle za ďábelský nástroj?“ Sladím s ním rytmus a zanedlouho už se neubráním další orgasmické vlně slasti. Tahle místnost očividně skrývá nejrůznější tajemství. Ještě chvíli si pak se mnou všichni tři hrají a zkouší skryté poklady. Pak se nade mnou už ale slitují a vysvobodí mě z pout i ze svých nestoudných spárů. Pomalu se rozkoukám po temné místnosti plné roztodivných hraček a udělátek. Ještě dnes ráno jsem vůbec netušila, k čemu některé z nich slouží a kolik „legrace“ se dá s nimi užít.

Neotálím ale dlouho, využívám své svobody a volných rukou, abych svými polibky a doteky vyjádřila velké díky svým únoscům i hlavnímu strůjci této rafinované hry. Byl to rozhodně nejúžasnější dárek, jaký jsem kdy dostala!
Pak ale JI beru za ruce a společně s O. i NÍM JI přivazuji k těm hříšným trámům. Ještě zavázat oči a má sladká pomsta může začít..........!