Per aspera ad astra
Vztahy a úvahy · úterý 1. listopadu 2022 · Autor: shymark
Vyhořením už jsem za svůj život prošel tolikrát, že bych to jen těžko spočítal. Jako kreativní vývojář, snílek a vizionář, jsem na své cestě neměl nouzi o zklamání, klopýtnutí a znovupovstání, vítězství a nové výzvy.
Jediné co nikdy nevyhořelo je touha. Touha po erotice, síle lidského dotyku, vůně ženy, jejích křivek a krásy. Nikdy to neodešlo, nedokázal jsem ji vytěsnit i když jsem sebevíc chtěl, protože okolnosti nepřály naplnění a po téměř dvou dekádách částečného celibátu stále hořím a vím že budu, dokud pramen nevyschne a síla neochabne.
Mít životní zkušenosti co mám dnes v pětadvaceti, prožil bych bezpochyby plnohodnotný život, možná trochu divoký, jistě vědomější, možná ale ochuzený o to poznávání slepých uliček.
S moudrostí se člověk nenarodí, moudrost získává, zraje k ní hledáním, ztrátami a pokorou. Ještě jsem k ní nedošel, takže stále mám co objevovat, stále můžu vyhořet a povstat, pálit mosty a stavět nové. Takže “Per aspera ad astra” (přes překážky ke hvězdám)
