Něco málo o bezpečném prostředí

U vázání, stejně jako u jakéhokoli „hraní“ (BDSM, apod., …) je bezpečné prostředí základem. Za bezpečným prostředím, ale stojí zejména ten, kdo v něm působí na té „silnější“ straně a vytváří ho pro svého „spodka“, aby se v něm on cítil dobře a měl důvěru v to, co se v daném prostředí stane.

Bezpečné prostředí samozřejmě tvoří i ostatní návštěvníci daného místa, vytvářejí mu jeho reputaci, na kterou pak, zejména začátečníci hledí, když se rozhodují, jestli někam jít.

Mnozí netuší do čeho jdou, jen následují své vnitřní pocity a potřeby a hledají místo/lidi, kteří jsou na tom podobně a umožní jim i sobě nalézt, to co hledají.

Hlavně osoby na té „slabší“ straně mají, minimálně z počátku, veliký pocit nedůvěry, obav, apod. Právě pro ně je komunita důležitou součástí jejich „vzdělávání v oboru“, nastolení správných návyků, uvědomění si své ceny a zbavení se obav něco říct.

Když je možnost se pohybovat v prostředí bez obav a s důvěrou, je to mnohem lepší. Vědomí, že otázky budou zodpovězeny, že případné problémy nebudou zameteny pod koberec, a naopak budou moci fungovat pro zlepšení daného místa i lidí – i to je součást toho, co lze bezpečným prostředím nazvat.

V bezpečném prostředí je komunikace braná jako základní stavební prvek. Není možné bez ní stavět dál. Obě strany musí vědět, že jejich slova nezaniknou a mají smysl. Vždy může dojít k tomu, že jedna či druhá strana bude vnímat situaci z různých úhlů, důležité ale je, aby ta zpětná vazba byla vnímána jako cesta k řešení a ne jako útok. V opačném případě se bezpečnost místa snižuje a jak mají obě strany věřit, že vše bude v pořádku, když nebudou mít jistotu, že na případný problém bude reagováno s náležitým respektem.

Určitě je dobré vědět o prostoru jak pozitivní, tak negativní informace. V případě těch negativních je o to důležitější znát i jak si s tím dané místo poradilo, aby k nim nemohlo opakovaně dojít.

Jako restauraci dělá kuchař, tak i v případě prostoru je za ním nějaké jméno, které má být garancí, že všechna pravidla a doporučení jsou myšlena vážně, a že i komunita okolo daného místa je vnímá jako dostatečně závazná. Pokud však opakovaně dochází k pochybnostem o prostoru nebo o „zaštiťujícím jméně“, je určitě dobré zvážit, jestli se může jednat o bezpečný prostor nebo ne.

Samozřejmě, že při návštěvě daného místa s osobou, která je důvěryhodná, prověřená a dostatečně zkušená, je možné pominout případná negativa, protože bezpečný prostor vytvoří ona. Jen to může dát víc práce, protože bude muset eliminovat i případná negativa tak, aby je „spodek“ nepoznal a měl svůj bezpečný prostor, kde se cítí fajn.

Bezpečným prostorem je v tomto textu vnímáno zejména to, jak si ho udělá ve své hlavě „spodek“, protože základem má být ochrana slabších, ale bezpečně se musí cítit i „vršek“, protože i on si musí být jist tím, že se pohybuje v mezích, které jsou jasně definované a všemi respektované…

Přeji všem, aby se pohybovali jen na bezpečných místech, aby měli důvěru i v to, že nezůstanou sami, protože komunita je dost široká a dokáže pomoci, podpořit, případně i ubránit před těmi, kdo bezpečným místům ubližují. Toto přání hodně komunitu idealizuje a příklady ukazují, že ne vždy je vše skvělé… Ale bez té důvěry, že věci má smysl řešit, a že k tomu je i širší vůle, by to nešlo. Občas má smysl dát druhou šanci… Ale při té třeba páté nebo desáté už se jedná o přehlížení a zpochybnění všeho na čem vlastně komunita a důvěra stojí. Právo na chybu má každý, podstatné je, aby se byl ochotný z ní i poučit…