Pandořina skříňka

Nikdy nezapomenu na ten večer, který mi otevřel oči. Před pár lety, jsem koncem roku nastupoval do nové práce, takže jsem stihl vánoční večírek, který začal návštěvou wellness centra. Nuda řeknete si. Jasně, ale pro někoho kdo po patnácti letech existence v zarytě puritánské sociální bublině vleze do wellnesska a zří kozy jinde než na obrazovce monitoru při večerní masturbaci, to je okamžik zjevení. Jako když se probudíte ze snu, který trval příliš dlouho na to abyste již zapomněli co je realita.

Moje “velké” dobrodružství pak bylo, když jsem na motorce projížděl Rakousko a navštěvoval nudistické kempy. Přišlo další prozření. Existují komunity, kde se celé generace společně producírují nazí. Nemohl jsem se té svobody nabažit. Jen ten starý svět mě pronásledoval a ve chvíli, kdy na mne servírka v nudakempu, významně pomrkávala a kývala směrem ke dveřím, můj mozek odvyklí vysílat a přijímat takové signály to nepochopil a výzvu ignoroval. Ano je to jeden z těch okamžiků, který se už nikdy nebude opakovat.

Na svých cestách jsem vždy hledal něco víc. Hledal jsem vzrušení, erotické jiskření, skutečnou svobodu, nespoutanou náboženskými dogmaty, společenskými normami a podivným konstruktem žárlivosti. Nehledal jsem sex, hledal jsem život, skutečný naturální život, přirozený, živočišný.

Projel jsem Evropu. Nocí se toulal Budapeští, pozoroval partu nomádů hned vedle sex shopu v Poznani, fotil influencerky v Helsinkách, nasával atmosféru Barcelony … a vždy jsem hledal cokoliv co nabídne trochu víc než jen puritánskou nudu, která byla nejhorší v Turecku, protože v téhle zemi si nepustíte ani porno večer na hotelu.

A dnes … vidím tady skutečné zjevení. Komunitu lidí, kteří posunují hranice možného daleko za to co si umím představit a co víc, je to skoro za rohem.

Jen nevím, jestli mám odvahu otevřít "Pandořinu skříňku" :)