Pohled na lidskou sexualitu se v průběhu věků měnil.
Zatímco někde byla potlačována a chápána jako společenské tabu, některé kultury
jí dodaly silný náboženský a duchovní ráz



Hetéry nebyly
obyčejné prostitutky. Uměly tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj a
ovládaly umění duchaplné konverzace.



Ne do všech
chrámů se lidé přicházeli modlit. Po celém světě stojí svatostánky, které z
dnešního pohledu mnohem víc než posvátné budovy připomínají vykřičený dům.
Přesto jejich návštěvníci vnímali, že skrz prožívání tělesné rozkoše se mohou
dotknout božství. Které kultury vystavěly náboženské komplexy, jež by puritáni
nejraději vypálili do základů?




Aztékové




Aztéckové si
právem vysloužili pověst nelítostných válečníků
. Obyvatelé mocné říše však nežíznili pouze po
krvi, ale také sexu. Nezříkali se homosexuality ani civilní prostituce.
 To víte, když k panteonu bohů patří Xocotzin – bohyně sexuálního pokušení, Tlaco – bohyně tělesné touhy, Teicu – bohyně milostného apetitu a Tiacapan – bohyně sexuálního hladu; a další božstva
reprezentují tělesnost, rozmnožování či pohlavní výkonnost, odrazí se to na
vaší kultuře. Proč tak důsledná pestrost? Aztékové dokázali díky četným
úspěšným výbojům pohltit kulturu jiných kmenů, ale neměli úplnou jistotu, zda
bohové porobených protivníků přeci jen nejsou užitečnější. A tak si je raději
ponechali všechny.



Spekuluje se
například o tom, že v celém městě Calixtlahuaca, jež se rozkládalo na ploše 150
hektarů, 
se nacházely pouze chrámy bohů a bohyň, kteří
měli co do činění s lidskou sexualitou
. Asi nejvýznamnější pozici tu zastával bůh Xochipilli, do jehož působnosti spadaly jak umění a hry, tak plodnost
mužů. Zdařile mu sekundovala bohyně 
Xochiquetzal, ochránkyně mladistvých matek, tělesné krásy a prodejných
žen.



Počty jejich
hojně navštěvovaných svatostánků se šplhaly do desítek. Výsostné postavení v
oblasti posvátné sexuality ale vždy zastávaly ahuianime, kněžky lásky. Tyto
krásky s rozpuštěnými vlasy zprostředkovávaly lidem fyzický kontakt s božskými
radovánkami. Odměňovaly nejlepší válečníky, ale také zajatce, na něž čekal
obětní oltář a ostrý nůž kněze. Snad dalo jejich umění obětem na chvíli
zapomenout na hrůzy, jež je čekaly!





Babylóňané




Lev a osmicípá hvězda
patřily mezi symboly bohyně Ištar, oslavované v Sumeru a Babylónii. Měla na starosti plodnost,
lásku, pohlavní život, ale i válku. Mytologie ji vykresluje jako navýsost
emancipovanou ženu neklidné povahy, před kterou se všichni muži museli mít na
pozoru
. Posvátný sňatek považovala stejně jako všichni její uctívači
za nejvyšší projev odevzdanosti a duchovna. O co šlo? V chrámu této bohyně
vybraná kněžka pojala náhodně vybraného muže z davu na jednu noc za
svého. 



Úspěšné spojení mužského a ženského principu
pak zaručilo blahobyt celému kraji. Neodbylo se to za zavřenými dveřmi. Celému
aktu často zvědavě přihlížely stovky přísedících!



V Babylónii praktikovali ještě jednu chuťovku: podle zákona se tu panna musela
odebrat do chrámu bohyně lásky, a tam se oddat prvnímu cizinci, který o ni
požádá. Teprve, až jí za tělesné radovánky zaplatí, může jít domů
.
Hezké dívky se prý vrátily z chrámu domů hned nazítří, zatímco ty méně pohledné
tam pobývaly několik měsíců i let. Odmítnout tento rituál a uvalit na sebe hněv
bohyně si netroufla žádná.




Staří Řekové