Pohled na lidskou sexualitu se v průběhu věků měnil.
Zatímco někde byla potlačována a chápána jako společenské tabu, některé kultury
jí dodaly silný náboženský a duchovní ráz
Hetéry nebyly
obyčejné prostitutky. Uměly tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj a
ovládaly umění duchaplné konverzace.
Ne do všech
chrámů se lidé přicházeli modlit. Po celém světě stojí svatostánky, které z
dnešního pohledu mnohem víc než posvátné budovy připomínají vykřičený dům.
Přesto jejich návštěvníci vnímali, že skrz prožívání tělesné rozkoše se mohou
dotknout božství. Které kultury vystavěly náboženské komplexy, jež by puritáni
nejraději vypálili do základů?
Aztékové
Aztéckové si
právem vysloužili pověst nelítostných válečníků. Obyvatelé mocné říše však nežíznili pouze po
krvi, ale také sexu. Nezříkali se homosexuality ani civilní prostituce. To víte, když k panteonu bohů patří Xocotzin – bohyně sexuálního pokušení, Tlaco – bohyně tělesné touhy, Teicu – bohyně milostného apetitu a Tiacapan – bohyně sexuálního hladu; a další božstva
reprezentují tělesnost, rozmnožování či pohlavní výkonnost, odrazí se to na
vaší kultuře. Proč tak důsledná pestrost? Aztékové dokázali díky četným
úspěšným výbojům pohltit kulturu jiných kmenů, ale neměli úplnou jistotu, zda
bohové porobených protivníků přeci jen nejsou užitečnější. A tak si je raději
ponechali všechny.
Spekuluje se
například o tom, že v celém městě Calixtlahuaca, jež se rozkládalo na ploše 150
hektarů, se nacházely pouze chrámy bohů a bohyň, kteří
měli co do činění s lidskou sexualitou. Asi nejvýznamnější pozici tu zastával bůh Xochipilli, do jehož působnosti spadaly jak umění a hry, tak plodnost
mužů. Zdařile mu sekundovala bohyně Xochiquetzal, ochránkyně mladistvých matek, tělesné krásy a prodejných
žen.
Počty jejich
hojně navštěvovaných svatostánků se šplhaly do desítek. Výsostné postavení v
oblasti posvátné sexuality ale vždy zastávaly ahuianime, kněžky lásky. Tyto
krásky s rozpuštěnými vlasy zprostředkovávaly lidem fyzický kontakt s božskými
radovánkami. Odměňovaly nejlepší válečníky, ale také zajatce, na něž čekal
obětní oltář a ostrý nůž kněze. Snad dalo jejich umění obětem na chvíli
zapomenout na hrůzy, jež je čekaly!
Babylóňané
Lev a osmicípá hvězda
patřily mezi symboly bohyně Ištar, oslavované v Sumeru a Babylónii. Měla na starosti plodnost,
lásku, pohlavní život, ale i válku. Mytologie ji vykresluje jako navýsost
emancipovanou ženu neklidné povahy, před kterou se všichni muži museli mít na
pozoru. Posvátný sňatek považovala stejně jako všichni její uctívači
za nejvyšší projev odevzdanosti a duchovna. O co šlo? V chrámu této bohyně
vybraná kněžka pojala náhodně vybraného muže z davu na jednu noc za
svého.
Úspěšné spojení mužského a ženského principu
pak zaručilo blahobyt celému kraji. Neodbylo se to za zavřenými dveřmi. Celému
aktu často zvědavě přihlížely stovky přísedících!
V Babylónii praktikovali ještě jednu chuťovku: podle zákona se tu panna musela
odebrat do chrámu bohyně lásky, a tam se oddat prvnímu cizinci, který o ni
požádá. Teprve, až jí za tělesné radovánky zaplatí, může jít domů.
Hezké dívky se prý vrátily z chrámu domů hned nazítří, zatímco ty méně pohledné
tam pobývaly několik měsíců i let. Odmítnout tento rituál a uvalit na sebe hněv
bohyně si netroufla žádná.
Staří Řekové
V 7. století
př. n. l. se antický Korint nachází na vrcholu sil. Výhodná pozice, dva
přístavy a početné loďstvo, díky kterým kontroluje pohyb zboží napříč
Isthmosem, rozhodně nepředstavují jediný zdroj jeho bohatství. A nenechte si od
nikoho namluvit, že sem jezdí za keramikou. Jistě, překrásné nádoby se zde skutečně
vyrábějí, ale Korint s chrámem zasvěceným bohyni lásky Afroditě je především
jeden vyhlášený vykřičený dům. Svatostánek zaměstnává na plný úvazek tisícovku
prostitutek, hetér.
Asi proto, že se říká: „Tisíc lidí, tisíc chutí.“ A
tady skutečně umí vyhovět každému, pokud mu tedy v měšci cinká dostatečné
množství mincí. Kapitáni lodí z celého Středozemí si tu podávají dveře, a když
spatří zdejší krásy, často tu rovnou složí celý náklad, jen aby si mohli
užít.
Mnohoznačná slova zdejší nejznámější kněžky
lásky, jisté Lais
z Hykkary, hovoří za vše: „Ne každý má na to, aby zakotvil v Korintu.“ Jaké
rozkoše zdejší svatostánek poskytuje? Všechny, po nichž hříšné tělo touží. „Měkce stlané postele zde
zachytávají sotva uzrálé plody nejsladšího jara života,“ píše s
neskrývaným nadšením o zdejších pokladech básník Athénaios.
A jak tedy
vlastně tato posvátná prostituce fungovala? Pokud chcete vzdát hold bohyni
Afrodité, můžete si zaplatit čas strávený s profesionálkou či zdatným hřebcem,
znásobený o chrámovou přirážku. Anebo jen koupit volňásky ostatním, tak jak to
v roce 466 př. n. l. učinil vítěz olympijského pětiboje. Není divu, že byl tak
oslavován, když „obětoval“ peníze na stovku chrámových prostitutek!
Indiánští
mužoženy
Španělský kronikář Cieza de León už
na konci 15. století potkal incké rituální transvestity zvané berdache. Stávali se z
mladíků, kterým to během meditací vyvolaných drogou nařídila bohyně Měsíce. Náčelníci a další významní
mužové s nimi při slavnostech obcovali, to však nebyla jejich jediná role. Žili
v chrámu a prováděli zde nejrůznější obřady a rituály. Oblékali se do dámských
šatů, mluvili dětským hlasem, napodobovali ženy a vykonávali pouze ženské
práce.
Mohavští transvestité zvaní alyha se snažili
napodobit i menstruaci a škrábali si nohy až do krve. Jindy předstírali
těhotenství, uměle si vyvolávali zácpu a poté porodili „mrtvý plod“. Zajímavé
je, že neobcovali mezi sebou, ale vždy s ostatními „heterosexuálními“ členy
kmene.